Vyhledávání
Zavřít
Poptávka po pomoci pro oběti domácího násilí během pandemie vzrostla až o polovinu, ukázal nový výzkum
Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock
Poptávka po službách organizací, které pomáhají obětem domácího násilí, za nouzového stavu v první vlně epidemie vzrostla o 30 až 40 procent. Nyní je ve srovnání s předcovidovou dobou vyšší až o polovinu. Systém pomoci ohroženým a obětem není v republice jednotný. Řeší se také hlavně fyzické výpady se zjevnými následky, ne psychické či sexuální násilí. Ukázal to výzkum, jehož výsledky v pondělí na tiskové konferenci představily jeho autorky Blanka Nyklová ze sociologického ústavu Akademie věd ČR a Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
“Během pandemie jsme zaznamenaly nárůst intenzity a poptávek po službách. Nárůst trvá dosud. Pomoc ohroženým osobám je nekonzistentní. Přístup se liší člověk od člověka,” uvedla Nyklová. Podle ní problém představuje i to, že citlivost na násilí je snížená. “Je to brzda včasného řešení. Pokud se násilí nebere vážně, prodleva trvá až několik let,”dodala Nyklová.
Potřetí v nouzovém stavu
Česko je v nouzovém stavu potřetí. Poprvé trval loni od 12. března do 17. května. Instituce měly omezený provoz, sociální služby nemohly fungovat. Organizace posílily krizové linky a poradenství on-line. Podruhé nouzový stav vláda vyhlásila 5. října, skončil 14. února. Plynule na něj od pondělí navázal další nouzový stav. Sociální služby teď fungují s hygienickými omezeními.
Kvalitativní výzkum měl tři fáze. Nejdřív autorky od půlky dubna do konce června zkoumaly 71 případů, které v terénních denících popsaly sociální pracovnice. Využily také rozhovory s 11 dlouhodobými klientkami organizací a s devíti pracovníky, kteří se obětem věnovali. Ve třetím loňském čtvrtletí se zapojili pracovníci a pracovnice policie, odborů ochrany dětí, neziskových organizací, intervenčních center či terapeuti. Poslední etapa od poloviny září do začátku listopadu se zaměřila na soudce, soudkyně, právníky a právničky.
Nátlak i po skončení vztahu
V téměř polovině sledovaných případů oběti s násilnou osobou už nežily. Nátlak ale pokračoval, a to hlavně kvůli předávání dětí. Řada osob, které léta výpady snášely, se rozhodla po skončení jarního nouzového stavu vyhledat pomoc. Na organizace se začaly obracet nově i cizinky v Česku a Češky, které žijí v zahraničí.
Systém tvoří policie, odbory ochrany dětí (OSPOD) a intervenční centra na pomoc obětem. Případů vykázání z domova kvůli násilí loni ubylo. Bylo jich 1170, tedy nejméně za posledních deset let. Autorky loňský stav označily za “pseudo-zklidnění”.
“Pokoušíme se představit si systém jako síť, která by měla pomoci situaci řešit. Některá oka v síti jsou velká a oběti propadnou, nebo pomoc není adekvátní,” uvedla Moree.
Tři modely spolupráce
Podle zjištění fungují tři modely spolupráce policie, sociálních pracovníků a intervenčních center. Nejčastější je model “člověk od člověka”. Záleží tak na tom, na koho oběť narazí. Další model označily autorky sloganem “v zásadě to funguje”. Aktéři mluví o dobré spolupráci, neshodnou se ale na tom, zda se jedná o domácí násilí a má se vykazovat z domova. Třetí variantu pak popisuje heslo “radši ji tam nepošlu”. Oběť se pak například několikrát obrátí na policejní služebnu, která ji odmítne, nebo si jí nikdo nevšímá v azylovém domě.
K vykázání se podle Moree přikročí jen v malé části případů. Odsoudí se zhruba jeden ze 300 pachatelů a výsledkem bývá obvykle podmínka, popsala Moree.
Podle doporučení by se systém měl přizpůsobit potřebám ohrožených osob a obětí a jejich dětí. Definice domácího násilí by se měla rozšířit tak, aby se účinně daly řešit i případy psychického a sexuálního násilí. Potřeba je návod jednotného postupu i školení pracovníků. Výsledky dostane vládní výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách.