Vyhledávání
Zavřít
Helena Válková: Pomoc obětem násilí v praxi selhává
Poslankyně a zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková vystoupila 6. května 2019 v Praze na tiskové konferenci k představení Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí do roku 2022.
Česká republika má dostatečnou legislativní úpravu na podporu a pomoc obětem násilných trestných činů, v praxi ale selhává. Pomoci by měla ratifikace istanbulské úmluvy proti násilí na ženách a domácímu násilí, řekla dnes novinářům vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně Helena Válková (ANO). Válková se nyní bude snažit přesvědčit veřejnost, že z přijetí dokumentu nemusí mít obavy.
“Malé nahlédnutí do úmluvy a přesnější překlad mě přesvědčily o tom, že tuto úmluvu můžeme bez obavy ratifikovat,” prohlásila poslankyně. Nový překlad dokumentu nahradil podle ní nadužívaný a příliš vágní a obecný termín gender a použil termín bližší zejména slovanským státům – tedy násilí založené na pohlaví, násilí na ženách. Pojem gender představuje totiž podle Válkové pro veřejnost problém a mnozí lidé se domnívají, že je dokument o gendrové ideologii. “Úmluva nemění postavení mužů a žen ve společnosti,” uvedla zmocněnkyně.
Finanční pomoc až po letech
Také podle advokáta Daniela Bartoně nemusí Česko kvůli Istanbulské úmluvě vůbec měnit právní rámec. Potřebuje ale zlepšit aplikační praxi. V současnosti se například finanční pomoc k obětem dostane až po několika měsících až letech. Někdy má způsobenou újmu z velké části nahradit pachatel, a oběť ji nevymůže vůbec. “V Česku také není dostupnost komplexních služeb pro oběti,” uvedl právník. Policisté navíc často nejsou proškoleni, jak se mají k obětem chovat.
Po ratifikaci dokumentu by měl stát závazek zřídit centra, která by nabízela obětem násilných činů veškeré služby, například právníky a psychology. Střediska by měla být nejen v Praze, ale v každém regionu. Také finance by se podle Bartoně musely dostat okamžitě k člověku zasaženému trestným činem, vymáhání od pachatele by převzal stát. Bronislava Marvánová Vargová z organizace ROSA pak dodala, že by lepší praxe v pomoci obětem mohla zvýšit počet lidí, které oznámí domácí násilí na policii. Nyní jsme na tom podle ní v Evropě nejhůře, nahlásí ho pouze sedm až osm procent obětí.
Strach o tradice
Úřad vlády nechal kvůli negativním postojům k Istanbulské úmluvě například ze strany církví nebo konzervativnější části společnosti zpracovat analýzu toho, jaké měla ratifikace dopady v jiných státech. “Nejčastější obavy nebyly naplněny,” uvedl Radan Šafařík z úřadu vlády. Žádná země například nemusela rušit své tradice ani nezačala přijímat více žen v rámci azylového řízení. Ani ČR by podle něj nemusela měnit zákon, protože to, co požaduje úmluva v azylovém řízení pro ženy, už ČR dodržuje.
Nyní by ale bylo velmi riskantní schvalovat dokument ve Sněmovně, třeba poslanci ANO jsou v názoru na úmluvu velmi roztříštění, uvedla Válková. Od předsedy vlády Andreje Babiše (ANO) dostala do podzimu čas Istanbulskou smlouvu vysvětlovat, poté ho bude informovat o situaci. Na počátku října chce také uspořádat větší odbornou konferenci.
Většina Čechů úmluvu nezná
Podle prosincového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) je povědomí o úmluvě mezi občany ČR velmi malé. Jen 12 procent Čechů vědělo, že se úmluva týká násilí, 72 procent nedokázalo odpovědět. Stejně tak většina občanů ani nevěděla, jestli by Parlament měl úmluvu schválit. Mezi těmi, kdo jsou s obsahem Istanbulské úmluvy obeznámeni, byla pro schválení úmluvy ale většina, konkrétně 87 procent lidí.
Istanbulská úmluva vznikla v roce 2011 a odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. K loňskému 1. září ji ratifikovalo 33 států, další desítka zemí včetně Česka ji podepsala. ČR svůj podpis připojila v květnu 2016, nyní se čeká na ratifikaci.
Zdroj. ČTK