Vyhledávání
Zavřít
O polyamorii se v Česku mluví čím dál víc. Co o ní říkají odborníci?
Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock
Slovo polyamorie slýcháme v českém diskurzu čím dál častěji, řada lidí ale o tomto fenoménu stále nemá mnoho informací a mezi lidmi se šíří řada mýtů. Pro Frekvenci 1 se k tématu vyjádřila terapeutka Martina Buchalová Horská a psychoterapeutka Lenka Hlavičková.
Máme ne/věrnost v genech? Je polyamorie módní trend, nebo návrat k přirozenosti? A čím to je, že se řada známých osobností (např. herečka Tereza Těžká, zpěvačka Iva Frühlingová nebo písničkář Voxel) k polyamorii přihlašuje právě nyní? Názory odborníků na mnohé otázky se různí, v jednom se ale shodují: podobné vztahy jsou staré jako lidstvo samo.
“Polyamorie je a byla vždy součástí života. Není to nová věc. Pouze nový název,” je přesvědčená speciální pedagožka a terapeutka Martina Buchalová Horská a dodává: “K více vztahům se často hlásí lidé, kteří se rádi zviditelňují.” Podle Buchalové Horské k některým lidem tento životní styl prostě patří.
Děti mohou mít pro život další rozměr
“Do takového systému může vstoupit jen ten, který je schopen v něm žít,” upozorňuje. Pokud je to ale váš případ, pak nic nebrání ani rodinnému životu. “Děti vyrůstající v takovém systému mohou mít pro život další rozměr. A je vždy na nich, zda dokáží rozluštit, co je jim příjemné, nebo co jim chybí,”uvedla pro Frekvenci 1.
Podobně to vidí i psychoterapeutka Lenka Hlavičková. “Nemonogamní vztahy ve společnosti existovaly vždycky a vždycky existovat budou, formy mohou být různé. V poslední době se objevuje polyamorie. Vnímám ji jako snahu zúčastněných žít na základě vlastních preferencí a hodnot, což je naprosto v pořádku,” hodnotí. Systematický a dlouhodobý vědecký výzkum, který by přinesl více informací, ale podle ní zatím chybí.
V mnohých kulturách jsou takové vztahy normou
Podle Hlavičkové jsou v některých kulturách nemonogamní vztahy normou, a to nejen ve světě, ale i v Evropě. Příklady můžeme najít třeba v antickém Řecku a Římě, jehož kultura ovlivnila celou Evropu. Hodnotami, ke kterým se hlásí, přirovnává Hlavičková polyamorii i ke hnutí hippies 60. let.
“Věřím, že každému vyhovuje něco jiného a že zodpovědně nebo nezodpovědně se dá k výchově dětí přistupovat bez ohledu na to, v jaké formě rodinného uspořádání vyrůstají,”shrnuje psychoterapeutka.