Vyhledávání
Zavřít
Zabijácké cigarety: Proč je pro kuřáky tak těžké přestat kouřit?
Naše doba je plná rozporů: více než kdy dříve se obáváme, že budeme vystaveni působení některých látek (například pesticidů), aniž by byl jejich dopad přesně známý, ale banalizujeme činnost, o níž už desítky let víme, že je mimořádně škodlivá. To je případ alkoholu, ale také tabáku. Proč nadále konzumujeme, vědomě a masivně, smrtelný produkt? Píše to francouzský deník Le Figaro.
Odpověď na tuto otázku tkví v jednom slově: nikotin. Tato látka je schopná aktivovat centrum odměny. “Většina obratlovců má ve svém centrálním nervovém systému mechanismus, který odhaluje, učí se a zhodnocuje chování, které zvyšuje šance na přežití. Drogy jako je nikotin dokážou zmást mozek tím, že pirátsky zaútočí na tento systém odměny,” vysvětluje profesor Henri-Jean Aubin.
Někteří lidé, kteří jsou znevýhodněni svými geny, k tomu jsou náchylnější než jiní. “Musejí konzumovat více nikotinu, aby dokázali aktivovat svůj systém odměny, a znovu nikotinu propadají poté, co jej nějaký čas nekonzumovali,” uvádí Uwe Maskos z Pasteurova institutu.
“Mezi dvěma cigaretami mají kuřáci sníženou náladu a kognitivní funkce. Pokaždé, když si zapálí, uleví se jim a tento deficit zmizí,” uvádí profesor Aubin.
Když se nikotin zmocní systému odměn, změní zásadně chování kuřáků. “Hovoříme tedy o závislosti, která je zároveň procesem narušování rozhodování doprovázeného automatickým chováním a ztrátou kontroly,” říká Philippe Faure, neurofyziolog a ředitel výzkumu ve Státním ústředí vědeckého výzkumu (CNRS). “Pokaždé, když kouříte, aktivuje nikotin systém odměny. Opakování těchto aktivací vede k závislosti,” dodává.
Jakmile závislost vznikne, je provázena pocitem chronického nedostatku. Zatímco si kuřáci myslí, že jim cigarety pomáhají zvládat stres, skutečnost je taková, že zhoršují kvalitu jejich psychického života. Tabák zvyšuje riziko vzniku depresí a snižuje šance na jejich zvládnutí.[/clanek]
Lidé velmi dobře vědí, že kouření není dobré. Když na cigaretu dostanou chuť, úsilí, které musejí vynaložit na ovládnutí tohoto impulzu, je příliš veliké.
Psychická pohoda se vrací k normálu poté, co člověk přestal kouřit, velice pomalu, a to mnohé kuřáky odrazuje v tom, aby zhasli poslední cigaretu. “Bez pomoci jsou tito lidé dva až čtyři týdny velmi zranitelní,” konstatuje profesor Aubin.
Překážkou k tomu, aby člověk přestal kouřit, jsou i reálné obavy: strach ze zvýšení hmotnosti, z neschopnosti zvládat stres či z toho, že nevědí, jak se chovat v situacích, kde je zvyk kouřit hluboce zakořeněn.
Motivace je hlavním klíčem k tomu, aby člověk přestal kouřit. “Na jedné straně musí být člověk schopen ocenit význam toho, že přestane kouřit, analyzovat, co mu to přinese a co mu to vezme. Na druhé straně je třeba věřit ve svou schopnost změnit chování,” uvádí profesor Aubin.
Tato motivace může být posílena vzájemnou pomocí, kdy si například kuřáci vyměňují své zkušenosti na sociálních sítích. A když to nestačí, jak to ostatně často bývá, jsou další účinné způsoby, o které se kuřáci mohou opřít: kognitivní terapie, náhradní nikotinová léčba, léky pomáhající překonat abstinenční příznaky či elektronické cigarety.
“Především je třeba kuřákovi opakovat, co získá tím, že přestane kouřit. Že se mu po několika týdnech psychický stav výrazně zlepší a že tím prospěje svému srdci a plícím,” zdůrazňuje profesor Aubin.