Vyhledávání
Zavřít
S Mírou na kole: Cyklistický ráj u sousedů. Na Dunajskou stezku vám stačí víkend
Míra Michálek (Zdroj: archiv Míry Michálka)
Prázdniny využilo mnoho z nás na výlety nejen po Česku, ale i v zahraničí. Podobný plán měl i vášnivý cyklista a moderátor Frekvence 1 Míra Michálek, kterého znáte z ranního vysílání. Míra vyrazil tentokrát za hranice, k našim sousedům do Rakouska. Kolo ovšem tentokrát vyměnil koloběžku.
Míro, proč tentokrát koloběžka?
Je to skvělá alternativa ke kolu, ale přiznávám, že jsem si na ní chtěl zkusit hlavně nějakou dálkovou trasu a do kopců se mi nechtělo. A Dunajská stezka k tomu byla ideální, protože je to víceméně placka. Byla to zkrátka generálka na to, jak náročné je na koloběžce cestovat, když s sebou vezete několik kilo věcí v brašnách.
A je to náročné?
Je. Potřeboval jsem denně ujet kolem 60–90 km. Na kole to je pohoda, ale ta koloběžka dá zabrat. Jediný metr vám neodpustí a musíte zkrátka pořád makat, jinak se tento geniální stroj prostě zastaví. Na druhou stranu jsem za necelý týden zhubl tři kila, což se mi na kole nikdy nepovedlo.
Dunaj je druhá největší evropská řeka. Stezka má stovky kilometrů. Dá se ale jednoduše říct, který úsek je ten nejhezčí?
Vlastně jo. Já zvolil trasu Linz–Vídeň a udělal jsem dobře. Právě v tomhle úseku se nachází nejkrásnější úsek údolím Wachau. Rozsáhlé vinice, úžasně členitá krajina a nádherná historická města. Tohle všechno na úseku v podstatě sta kilometrů. Proto také uvádím, že to nejhezčí se dá bez problémů stihnout za víkend. Pokud bych měl vypíchnout konkrétní města, tak je to bezesporu malebný Grein nebo Melk, kde najdete úchvatný klášter, který se tyčí nad městem a přivítá vás svou ohromující velikostí a krásou.
Pak následuje hned několik dalších historických perel, jako je Spitz, které nabízí až kýčovitou scenérii malého městečka zasazenou do kopcovitých strání vinic. Dále třeba Weissenkirchen nebo Dürnstein. Tady najdete dokonce hrad, který dobyl Richard Lví srdce. A samozřejmě Kremež, ke které se vrátím později u gastro tipů.
Jak je stezka značená? Dá se spolehnout na to, že jedu pořád podél vody?
Trasa je opravdu velmi dobře značená po celou dobu, a to i v případě, že se odklání od řeky, což se občas děje. Nicméně je tu jedna věc, kterou jsem sám hodně řešil. Stezka vede po obou stranách a těžce se odhaduje, po které vyrazit, abyste se neokradli o nějaká hezká místa nebo výhledy. Já bych zvolil, abyste jeli z Lince po levé. Cesta bude okolo řeky, ale i skrz pole a krásnou tichou krajinou rakouského venkova, kdy dlouhé kilometry nepotkáte jedinou živou duši. Až do Greinu.
Potom rozhodně po pravé, protože vlevo je docela provoz. Navíc se vám otevřou krásné výhledy na městečka a vesnice na druhém břehu. A úsek, který bych rád vypíchl, je úsek mezi Kremží a vodní elektrárnou u Altenwörth. Jízda o samotě mezi řekou a vodními kanály, v podstatě po poloostrově, byla parádní. Není tu příliš mostů, ale jezdí i přívozy, a tak se dá přejíždět vlastně celkem pohodlně a vyzobávat to nejlepší.
Závěrem pojďme na jídlo a pití. Jaké gastro speciality bys cestou doporučil?
Té meruňkové smršti okolo se nedá odolat. Tohle je oblast meruňek; nabízí tu hlavně sirupy, marmelády, džusy, sirupy i pálenky. A vlajkovou lodí jsou meruňkové knedlíky, které má v menu každá místní restaurace. Češi jsou milovníci hořčice, a tak pro vás bude určitě velkou událostí město Kremež. Právě odtud totiž pochází ta nejoriginálnější a pravá kremžská hořčice. Pro tu si určitě zajděte, ale pozor. Rakušani mají v neděli zavřeno v podstatě úplně vše, takže já odjížděl bez hořčice.
A co víno? Vinařské oblasti bývají plné sklípků.
Tady je v hlavní roli Veltlínské zelené. Tomu se tu daří a vína tu mají úžasná. Vinařství je tu plno a mnohá z nich nabízí degustace a prohlídky. Nicméně na té hlavní trase nečekejte sklepní uličky a nástrahy v podobě bodrých strýců se sklenkou, kteří vás opijí ve „sklépku“. Na to, co známe z jižní Moravy, jsem tady naštěstí nenarazil.
Jakou radu bys dal na závěr našim čtenářům?
Jeďte ze západu na východ. Tedy k Vídni. Jinak pojedete většinu času proti větru. Tedy alespoň já to tak měl. A nebál bych se babího léta a teplých podzimních dnů. Myslím, že probarvené kopce tyčící se nad Dunajem budou stát za to.
Podívejte se na fotky z výletu
