Vyhledávání
Lékaři nevědí, jak s onkologicky nemocným pacienty mluvit. Oba by měli být na stejné vlně, říká sociální pracovnice
Spolek Amálie (Zdroj: Frekvence 1)
Podle organizace Amále onkologická nemoc nebo rakovina zasahuje někdy v průběhu života každého třetího Čecha. Proč je v dnešní době důležité poskytovat pacientům i psychologickou péči a co všechno dělá spolek Amélie? Hostem podcastu Dobro skladem, který si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk, byla předsedkyně spolku a sociální pracovnicí Šárka slavíková a klientka Linda.
Spolek Amélie vznikl v roce 2006 a jeho cílem je, aby psychosociální pomoc byla dostupná všem v České republice. Proto nabízí bezplatnou sociální pomoc pacientům i jejich rodinám osobně, telefonicky nebo přímo v nemocnicích. Zakladatelka Pavla Tichá, která sama byla onkologicky nemocná, chtěla, aby se ve zdravotnictví změnil přístup k pacientům. „Zdravotnický režim běžně pacientům nenabízí pomoc psychologa. Pavla měla potřebu to řešit a zjistila, že není žádná organizace, která by to zdarma nabízela. Rozhodla se nejen své potřeby, ale i dalších pacientů změnit a naplnit je,” shrnuje Šárka Slavíková důvod založení Amélie.
Psychická pomoc je u pacientů s rakovinou velmi zásadní. „Onemocnění se vyvíjí.V počáteční fázi je šok, pak se do toho třeba nějak dostane, a když se po léčbě vrací do života, tak to také není jednoduché pole.Společnost neví, co od onkologicky nemocného pacienta čekat. A když to nedopadne dobře a nastává období paliativní péče, tak těch otázek v závěru života je také hodně,” říká sociální pracovnice. Lékaři často úplně nevědí, jak s takovým pacientem zacházet. „Někdy ho šetří a mají pocit, že když mu to budou dávkovat postupně. Někdy se ale pacient nevyzná v tom, v jaké fázi onemocnění je a co má od systému čekat. Myslí si, že se třeba zcela vyléčí a ono to tak není.Lékař by se měl neustále ujišťovat, že pacient rozumí své diagnóze a jsou oba na stejné vlně.” Podle Slavíkové je přístup lékařů velmi individuální a záleží na jejich zkušenostech i na tom, jak ho zajímá osobnost daného pacienta.
Rakovině jsem vlastně vděčná, uvědomila jsem si, že život je fajn
Amálie radí lidem nejen psychické, ale i po praktické stránce. „Nejčastěji pacientům pomáháme vyřídit invalidní důchod, protože návrat do pracovního procesu je pro ně v tu chvíli třeba nereálný. Lidé se na nás obrací s tím, kdy, co řešit a co má být v lékařských zprávách, aby žádost prošla. Troufám si říct, že jsme úspěšní, protože už víme, co projde a co neprojde,” vysvětluje Slavíková. Pacienti se na spolek obrací hlavně na začátku, kdy se o nemoci dozví a potřebují se s tím nějak vyrovnat. „Během léčby mají nějak naplánovaný život a dostanou nějaký návod, jak se s tím poprat. To klienti moc nejsou, ale pak zase přibývají, když se vrací do života po dlouhé a náročné léčbě,” naznačuje Slavíková.
To přiznává i samotná Linda, která podstoupila biologickou léčbu, když onemocněla rakovinou prsu. Sama ale přiznává, že má stále strach, že se nemoc vrátí. „Snažím se tomu nepodléhat, ale je to velmi těžké a myslím, že to budu muset řešit. Třeba v noci nemůžu spát a přemýšlím nad různými věcmi. Necítím se ještě sto procent, ale nemůžu na to myslet pořád. Chci žít a jsem vděčná, že můžu žít. Paradoxně jsem této nemoci vděčná, že jsem si uvědomila, že život je fajn. Zároveň jsem se naučila, že nemusím být za hrdinku a je to vlastně skvělé.” Těžký fáze samozřejmě nastává, pokud se pacient dozví, že nemoc nelze vyléčit. „Pacient v tu chvíli volí, jakou léčbu přijme a jak z tohoto života důstojně odejít,” říká Slavíková. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.