Kdo nebyl na olympiádě, neví, co atmosféra znamená. Byl to pro mě splněný sen, říká bývalý volejbalista Kubala

Dříve úspěšný profesionální volejbalista, který stál u zrodu beach volejbale v Čechách. Po sportovní kariéře to ale Přemysl Kubala neměl vůbec jednoduché a prošel si i nepříjemnými zkušenosti. Čemu se teď věnuje a jak vzpomíná na kariéru sportovce? Podcast Druhý poločas si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Přemysl Kubala byl velmi úspěšným reprezentant v šestkovém volejbale i beach volejbalu, nyní se věnuje práci trenéra a manažera. V době své aktivní hráčské kariéry se ale prakticky nezastavil. Když skončila klubová sezóna v šestkovém volejbale, tak byl buď s národním týmem nebo na beach volejbale. „Celou kariéru jsem měl dilema jestli mám dělat šestkový volejbal nebo beach, ke kterému mě to táhlo více, ale podmínky, které jsou dnes, v té době nebyly. Beach byl v začátcích, a když jsem s ním začal koketovat na světové úrovni, tak tehdy byl poprvé na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996, pro sponzory to byla nezajímavá věc. Pokorně jsem se vracel do šestkového volejbalu, abych si vydělal nějaké peníze a získal nějaké finance na beachové turnaje,” popisuje Kubala. Sám přiznává, že to byl kočovný život a jednoduché to nebylo ani pro něj, ani pro rodinu. „Moje ambice byly tak velké, že jsem musel rodinný život trochu upozadit.”

Beach volejbal je podle Kubaly více komplexnější hra. „Šestkový volejbal se soustředí na jednotlivé činnosti. V beach volejbalu musíš umět všechno, jakmile zaostáváš v jedné činnosti, dobrý tým to rychle pozná a nemáš šanci. Jsou to dva hráči a nemáš se, kam schovat. V šestkovém volejbale, když máš slabou chvilku, pomůže ti tým. Na beach se mi líbilo, že jsi pořád v kontaktu s míčem a je to vlastně polo individuální sport a rozhoduješ o tom ty, jak uspěješ,” říká volejbalista, který kooperaci s kolegou s beach volejbalu přirovnává k manželství. S dotyčným si totiž musíte opravdu dobře sednout, ale i tak dochází k neshodám a rozchodům. V týmovém sportu je každý článek důležitý. „Jakmile to někde neklape, tak se to projevuje v celém týmu. Řešil jsem to i jako hráč a jako trenér,” vysvětluje Kubala. Během své kariéry se v roce 2012 kvalifikoval i na olympijské hry do Londýna. „Vrchol pro sportovce je samozřejmě účast na olympijských hrách. Kdo nebyl na OH, tak neví, co ta atmosféra znamená. Bylo to pro mě o to silnější, že jsem byl polomrzák a vedle mě byl Petr Beneš, který byl specialista na bankovní sektor a beach hrál jen přes léto. Byli jsme zvláštní tým, ale přesto se nám to díky naší chemii podařilo. Splnil jsem si dlouholetý sen a částečně jsem dotáhl svého otce, který byl zlatý na paraolympiádě,” hodnotí bývalý sportovec.

Hned po hrách v Londýně, chtěl začít Kubala pracovat jako volejbalový trenér. Do toho ale přestal mluvit, hlasivky nemohly vibrovat a Kubala nevěděl, co bude dál. „Nařízli mě v krku, hlasivky mi oddělily od sebe a znova jsem se učil mluvit. V životě sem nic takového nezažil,” popisuje. Představa toho, že bude trenér byla naprosto nereálná. Když tak jako trenér přebral tým holek z KP Brno, během zápasu jim šeptal do ucha pokyny. Nakonec se mu ale jeho sen splnil a na kariéru trenéra se těšil. „Logicky to navazovalo na kariéru sportovce. Měl jsem jasno, že by to měl být profesionální tým mužů, ale cesty jsou nevyzpytatelné a dopadlo to jinak.” Roli trenéra a sportovního ředitele zastával ve svém rodišti ve Frýdku Místku v týmu Beskyd. Všechno ale skončilo rozchodem a mluvilo se o neuspokojivých sportovních výsledcích. „Tým jsem tahal z druhé ligy do extraligy, věnoval jsem tomu nejlepší roky svého života. Neměl by to být tak, že sportovní ředitel bude první na ráně, když se nepovede nějaký dílčí úspěch. Měl jsem nůž na krku hned první sezónu a pod tlakem se nepříjemně pracuje. O to horší to bylo, že se mi to stalo s velmi dobrým kamarádem. Tím pro mě kapitola v šestkovém volejbalu skončila, protože jsem si říkal, že když se tohle může stát s kamarádem, jaké to pak bude s lidmi, kde to bude jenom o práci,” komentuje.

Stejně jako mnoho sportovců, i jeho zlákal finanční byznys. Bohužel to ale nedopadlo dobře a on se musel potýkat s okradením od ředitele. Tyto dvě nepříjemné zkušenosti s ním samozřejmě zamávali i po psychické stránce. „Vždycky jsem ve všem hledal, jak mě to může posunout dál. Poradil jsem si se zraněním ramene, s hlasivkami a i tohle pro můj další posun bylo velmi důležité. Život jde dál a posílilo mě to v dalších momentech podnikání.” Kubala si také si vyzkoušel trenérskou práci v Azerbajdžánu, ale ani ta nedopadla podle jeho představ. Nyní pracuje jako manažer obchodní sítě jedné z největších poradenských firem v oblasti energií a trénuje beach volejbalovou dvojici Martinu Williams a Annu Pospíšilovou. Podcast Druhý poločas si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články