Fyzicky děti nemám, ale duchovně ano. Je to velký úkol. Čistota těla souvisí s čistou srdce, říká řeholní sestra

Autorka podcastu Láska Iveta Nebesařová přináší netradiční díl podcastu. Dnes to není o partnerských vztazích, ale o lásce k Bohu, která je pro mnoho lidí velmi důležitá a silná. Hostem byla řeholní sestra Romana, která je v řádu už dvacet let. Podcast Láska si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Lásku člověk nemusí projevovat jen k lidem či zvířatům, ale také k Bohu. Takovou zástupkyní je i řeholní sestra Romana, která působí v Společnosti Dcer křesťanské lásky v Janově u Litomyšle. Řád se primárně stará o starší a nemocné řádové sestry. „Život s Bohem mě naplňuje, do kostela nechodím jen kvůli tomu, že to chtějí rodiče,” říká řeholní sestra. Její dospívání ale nebylo nijak speciální. „Měla jsem kamarády a kamarádky, rády jsme společně trávili čas. Chodili jsme i na diskotéky a kluci se mi líbili. Cítila jsem, že bych měla jít do manželského života a vyhlížela jsem někoho, kdo by mohl můj manžel.” Už zhruba okolo 16 let cítila, že by měla mít partnera, který bude jejím manželem. „Našla jsem si lásku, se kterou jsem chodila čtyři roky. Bylo nám spolu dobře, ale přišla tam i jeho nevěra. To mě zlomilo a rozešli jsme se,” vzpomíná sestra.

Její partner věřící nebyl, to jí ale nevadilo. „Občas se objevily chvíle, kdy jsem pochybovala o tom, že bych s ním strávila celý život. Hodně cestovala a nerad se zavazoval, to pro mě nebylo dobrým znakem. Ale zamilovaná jsem byla,” dodává. Přiznává, že má i zkušenosti s intimitou a sama ví, že sex je pro lidi důležitý. S partnerem se rozešli, ale nešťastná láska nebyl důvod, proč šla do kláštera. „Hledala jsem někoho nového, který by mohl být tím pravým. Do svého života jsem pozvala Boha, modlila, ale nechávala jsem tomu volný průběh. Bylo zajímavé na tom to, že jsem jezdila na jedno duchovní místo a jednou jsem tam zřetelně slyšela: ´Neboj se, pojď za mnou´. Byla to velmi osobní a silná a Pán mě pozval do své blízkosti. V tu chvíli jsem věděla, že Bůh je tím ženichem, o kterém jsem snila a za kterého jsem se modlila,” popisuje svou cestu řeholní sestra. Přiznává, že doteď cítí zamilovanost, šťastně a je rád, že našla své místo.

Bůh je věrný nám všem

Řeholní sestře Romaně je 48 let, v klášteře je od 25 let. „Okolo 20 let jsem v sobě měla přirozenou touhu po dítěti a rodinném životě. Když jsem viděla maminku s kočárkem, tak ve mně něco proběhlo. Nebyla to lítost, ale spíše smutek. Jsou chvíle, kdy je nutné bojovat, ale když dnes vidím hezké lidi nebo maminku s kočárkem, tak mám velkou radost.” Jsou ale i sestry, které klášter opustily kvůli touze po dítěti či rodině. Romana si přesto myslí, že i když nemá děti fyzicky, tak je má duchovně. „Říkáme tomu duchovní mateřství, které když si uvědomíme tuhle širokou škálu možností, jak být matkou a mít duchovní děti, je velký úkol.”

Není tajemstvím, že sestry dodržují celibát. „Čistota souvisí s čistotou srdce, ale i čistotou tělesnou. Není automatické žít celibát, já si svého těla vážím, vnímám ho a nestydím se za něj. Přijímám se takovou jaká jsem a pak s tím souvisí i to, že jsem vyrovnaná s tou čistotou. Sebepřijetí je základ pro čistotu a schopnost komunikace,” popisuje jeptiška. Dokonce přiznala, že když v roce 2001 nastoupila do kláštera, v jednu chvíli cítila i žárlivost vůči ostatním ženám. „Uvědomila jsem si, že Bůh se nedá dělat. Bůh je věrný nám všem,” usmívá se řeholní sestra Romana. Podcast Láska si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články