Vyhledávání
Zavřít
9. srpna vyvrcholila aféra Watergate. Tehdejší prezident Nixon trestu unikl
Ilustrační foto. (Zdroj: Profimedia)
9. srpna 1974 se stalo něco, co dosud nemělo v americké historii obdoby. Vůbec poprvé se hlava státu sama vzdala úřadu. Rezignoval tehdejší americký prezident Richard Nixon. Důvodem byla tzv. aféra Watergate, ve které vyšlo najevo, že Bílý dům masivně odposlouchával politické oponenty. Z toho, co zprvu vypadalo jako bezvýznamné vloupání, se stal největší politický skandál v USA, který ale ukázal, jak důležitou úlohu má žurnalistika v demokratické společnosti.
Právě 9. srpna vystoupil prezident Richard Nixon s projevem v televizi, kterou sledoval celý národ. Svou rezignaci oznámil k následujícímu dni. Nejprve se ale musíme vrátit o dva roky zpět. Tou dobou v oválné pracovně vrcholily přípravy na obhájení prezidentského křesla. Nixonova urputná snaha stát v čele USA i v dalším období, je zároveň začátkem jeho konce. Onen moment nastal konkrétně 17. června 1972 v noci v komplexu budov Watergate, tedy v sídle Demokratické strany ve Washingtonu D.C. Šmejdilo tam pět lidí, kteří chtěli vyfotografovat dokumenty a opravit odposlouchávací zařízení, které v kanceláři umístili již dříve. Prozradilo je ale světlo z baterek, kterými si v prostorách svítili a noční ostraha zavolala policii, která je okamžitě zadržela. Již v té době vyšlo najevo, že jeden z domnělých zlodějů je James McCord, bývalý angent CIA. Už to naznačovalo, že se nejednalo o obyčejné vloupání. V adresáři zadržených se také našly telefonní čísla do Bílého domu.
Skandál sahal až do nejvyšších pater politiky
Zjištění tak jasně naznačovala, že se pravděpodobně bude jednat o skandál v nejvyšších patrech politiky. Do voleb ale zbývalo necelých pět měsíců a Nixon doufal, že se záležitost rychle přežene. Jakoukoliv spojitost s vloupáním důrazně popřel, ale vyšetřování běželo dál.
Překvapivě protiústavní jednání prezidenta neodhalila policie či tajné služby. Nejvíce k tomu přispěli dva investigativní novináři listu The Washington Post – Carl Bernstein a Bob Woodward. Jejich vyšetřování ukázalo, že zloději z Watergate byli součástí republikánského Výboru pro znovuzvolení Richarda Nixona. Šlo o skupinu s označením “Plumbers” (instalatéři pozn. red.), která měla skrze odposlechy získat kompromitující informace na Nixonova demokratického rivala.
Prezidentovi se zametání pod koberec dařilo dlouho
Prezidentovi se dařilo oficiální vyšetřování zdržovat. Média ale nespala. Bernstein a Woodward se dostávali čím dál blíž k odhalení pravdy. Pomáhal jim v tom anonymní zdroj, který dostal přezdívku “Deep throat” (Hluboké hrdlo pozn. red.), v přeneseném významu to znamenalo informátor.
I přes postupné vyplouvání důkazů v aféře Watergate, ale vyšel Nixon v listopadu 1972 z prezidentských voleb jako vítěz. Neslavil dlouho, protože začátkem roku 1973 se do záležitosti vložil Senát, který sestavil speciální výbor pro vyšetřování. Komise postupně vyslýchala všechny, kdo do vloupání kanceláří Watergate mohl být zapletený. Postupně se tak odkrývala mozaika sledování a odposlouchávání politických soupeřů, diskreditací protivníků a dalších nezákonných aktivit za Nixonova úřadování. Tomu, že by se tohle všechno dělo za zády hlavy státu, už nikdo nevěřil. Nixon ale vytrvale vinu popíral.
Až když se později dostala na povrch informace, že odposlech byl nainstalován také v Bílém domě, spadla klec. Nixon se sice bránil vydání nahrávek, to už ale Sněmovna reprezentantů zahájila první kroky v procesu odvolání prezidenta.
Hrozící ústavní žalobě se ale Nixon rozhodl vyhnout a sám podal rezignaci. V úřadu skončil 9. srpna 1974. Na rozdíl od desítek členů jeho štábu Nixon sám trestu unikl, dohodl se totiž s viceprezidentem Geraldem Fordem, který se po jeho rezignaci stal novým prezidentem, aby mu udělil milost.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.