Vyhledávání
Zavřít
31. července byl poprvé pokořen vrchol K2. Příběh horolezců přinesl velké zklamání
Ilustrační foto. (Zdroj: Profimedia)
Říká se jí králova hor, platí totiž za nejtěžší metu pro horolezce. Karákoramská K2 je sice až druhou nejvyšší horou světa, přesto drží prvenství v počtu nezdařených expedicí na její vrchol. Od vůbec prvního pokusu o výstup trvalo 45 let, než byl vrchol ve výšce 8 611 metrů konečně zdolán. Povedlo se to italským horolezcům Achillemi Compagnonimu a Linovi Lacedellimu 31. července 1954. Na počátku byli tito dva národními hrdiny. Příběh pojící se k jejich expedici už tak famózní není a později přinesl spíše velké zklamání.
K2, která je o pouhých 237 metrů nižší než nejvyšší hora světa Mount Everest, se tyčí nad hranicemi mezi Pákistánskou částí Kašmíru a čínskou autonomní oblastí Sin-´tiang. Název získala během 19. století od průzkumné expedice vedené Henrym Havershamem Godwin-Austenem. Ta monitorovala zdejší hory a viditelné vrcholky označila od K1 až po K5. Jediné K2 zůstalo původní označení. I ona má ale řadu dalších jmen, říká se jí také například Mount Godwin-Austen, Čhogori nebo Lambá Pahár.
Proč je K2 obávanější než K1?
Ve srovnání s ostatními osmitisícovkami je K2 strmější a skalnatější. Tím, že znatelně trčí nad okolními kopci o dobrých 600 metrů, neustále přitahuje špatné počasí. Kvůli tomu je výstup na její vrchol nevyzpytatelný a složitější.
První “lstivý” zdařilý výstup
Součástí expedice byl i Walter Bonatti, nejmladší a zároveň fyzicky nejzdatnější člen. Všichni tři si spolu s pákistánským nosičem Mahdím k výstupu vybrali jihovýchodní část hory, tzv. Abruzziho pilíř. Během expedice došlo k sobeckým intrikám, které později vyústili až v soudní tahanice.
Den před triumfem Compagnoniho a Lacedelliho pro ně měli z osmého do devátého výškového tábora Bonatti s Mahdím vynést kyslíkové bomby. Lacadelli a Compagnoni nicméně proti původním plánům umístili svůj vrcholový devátý tábor o něco výše, aniž by o tom druhou skupinu vůbec informovali. Bonatti a vyčerpaný nosič se tak k němu nedostali a noc museli strávit venku bez stanu v nadmořské výšce 8 100 metrů v teplotách kolem mínus pasdesáti stupňů Celsia. Mahdího stál tento bivak všechny prsty na rukou i na nohou. Následující ráno zanechali na místě plánovaného tábora láhve s kyslíkem a Bonatti snesl promrzlého Mahdího zpět. Mezitím, co Bonatti bojoval o záchranu svého a nosičova života. Compagnoni s Lacedellim sestoupili pro kyslíkové lahve a vystoupili sami na vrchol.
Soudní spor
Po návratu expedice do Itálie se rozjela série vzájemného obviňování, lží a soudních sporů. Bonatti obviňoval z toho, že jeho a Mahdího nechali napospas. Lacadelli s Compagnonim naopak obvinili Bonattiho z toho, že chtěl veškerou slávu strhnout na sebe a prvovýstup uskutečnit pomocí kyslíkových bomb sám. Spory se táhly dlouho a Bonatti byl horolezeckou obcí značně očerňován.
Pravda je ale někde uprostřed. Bonattimu se během soudních tahanic nejprve povedlo dokázat, že kyslíkové bomby nemohl použít, protože neměl kyslíkovou masku. Na druhou stranu přiznal, že chtěl vrchol skutečně zdolat, ale bez použití kyslíku, čímž se netajil ani před oběma hlavními horolezci. Pokud by se mu to podařilo, tak by zajisté Lacaselli s Compagnonim zastínil. No a právě toho se báli a znemožnili mu výstup na vrchol tím, že posunuli závěrečný devátý tábor.
Bonattiho tvrzením nejprve nikdo nechtěl věřit. Nakonec přeci jen byla tíha viny neúnosná a Lacaselli v roce 1996 napsal knihu, kde se ke svým intrikám přiznal. Potvrdil Bonattiho verzi příběhu a za své chování se omluvil. Oficiálního očištění se pak dočkal Bonatti až v roce 2008, když se za něj postavil horolezecký spolek Club Alpino Italiano.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.