24. července se posádka Apolla 11 vrátila na Zemi. Návrat domů nebyl od počátku jistý

Doba studené války, kdy si Sovětský svaz a USA vzájemně hrozily jaderným holocaustem, přinesla vedle strachu z dalšího konfliktu i nadšení z dosaženého technického pokroku. Polovina 20. století pak patřila celosvětové radosti z dobývání vesmíru. Při kterém Sověti přesvědčivě Američany poráželi. Jako první vystřelili do kosmu družici, pak psa a nakonec i Jurije Gagarina. Spektakulární vítězství nakonec ale patřilo Američanům, kteří jako první zapíchli vlajku do povrchu Měsíce. Přesto se i dnes najdou v řadách veřejnosti lidé, co tento kosmický úspěch zpochybňují.

16. července 1969 trojici amerických astronautů – Michaela Collinse, Neil Armstronga a Buzze Aldrina vynesla kosmická loď Apollo 11 vstříc nepoznanému dobrodružství. Astronauti byli připraveni dosednout na povrch Měsíce. O tři dny později dosáhli na jeho oběžnou dráhu a 20. července 1969 ohlásil Armstrong památnou větu: “Je to malý krok pro člověka, velký pro lidstvo.“. Neil s Aldrinem strávili společně na Měsíci 2,5 hodiny. Pořídili fotografie, které se později staly součástí učebnic dějepisu. Nasbírali 22 kilogramů hornin a slavnostně zapíchli do povrchu Měsíce vlajku USA.

21. července se člověk poprvé prošel po Měsíci. Armstrong získal pilotní průkaz už v 15 letech

Návrat domů nebyl jistý

Po několikahodinovém odpočinku bylo nutné vrátit se domů. Po celou dobu čekal na své kolegy v řídícím modulu Columbia třetí člen posádky Michael Collins. Za to si vysloužil přezdívku “nejosamělejší člověk ve vesmíru“. Podle jeho slov se ale takto vůbec necítil, spíš měl strach, že se bude muset vrátit sám. Nikdo na Zemi netušil, jestli se při návratovém manévru podaří na povrchu Měsíce dobře zažehnout motor, nikdo to předtím totiž nezkusil. Dokonce Neil odhadoval úspěšnost tohoto manévru padesát na padesát. Pokud by se to nepovedlo byla by dvojice astronautů odsouzena k smrti poté, co by jim došel kyslík.

Posádka při spojení lunárního modulu a modulu Columbia, která létala 100 km nad Měsícem, počítala s osmnácti možnými scénáři. Opětovné spojení s velitelskou lodí se ale povedlo bez zádrhelu a trojice se vydala na čtyři dny dlouhou zpáteční cestu.

20. července se narodil otec moderní gentiky Johann Mendel. Kromě vědy miloval i včelaření

24. července se nad Tichým oceánem objevuje velitelská kabina s astronauty, která ze Země vypadá jako ohnivá koule. Torzo vesmírné lodi padá šťastně do oceánu. Z hlídkující letadlové lodi USS Hornet připlouvají potápěči, kteří ve vlnách stabilizují kabinu Apolla a astronautům předávají ochranné oděvy, které měly zabránit možnému zavlečení mimozemského života. Konec mise zakončili Armstrong, Aldrin a Collins v jedenáct dnů dlouhé karanténě a až poté dostali tři nejznámější muži planety den volna. Ten strávili s rodinami, ale 13. srpna je pak čekalo slavnostní turné po USA.

Veřejnost pochybovala

Úspěch ale doprovázely pochybnosti části veřejnosti, která se nechtěla vzdát pravdy, že nikdy astronauti na Měsíci nepřistáli a že celý příběh je velkolepý podvrh. Dokonce si vymysleli, že na záběrech nejdou v pozadí vidět hvězdy, protože je tam zapomněli při natáčení ve filmových studiích namalovat.

Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.

Koktejl - další články