Vyhledávání
Zavřít
14. srpna se odehrál jeden z nejdůležitějších zápasů o lidskou důstojnost
Ilustrační foto. (Zdroj: Profimedia)
Historický okamžik pádu komunismu ve Východní Evropě v roce 1989 by nebyl možný bez značného úsilí polských dělníků, kteří s režimem vedli tuhý boj už od 80. let. Pád Berlínské zdi, Sametová revoluce i zborcení sovětského impéria bylo vyústěním snah hnutí Solidarita, které vedl charismatický elektrikář z Gdaňsku Lech Walesa. Jeden z nejdůležitějších zápasů o lidskou důstojnost se odehrál 14. srpna 1980.
Než se celý komunistický systém na konci 80. let zbortí, dostane do žeber pár solidních ran. V každém ze sovětských satelitů fungovala určitá forma opozice a disentu. Ale jen v Polsku měla formu organizovaného hnutí s mnohamilionovou podporou občanů.
První střety s komunistickou vládou neproběhly ve jménu vznešených ideálů lidských práv a svobod vyjadřování. Poláci měli v polovině 70. let prozaičtější potřeby. Jejich hospodářství bylo v žalostném stavu. Polské obchody doslova zely prázdnotou a o polské výrobky neměl ve světě nikdo zájem. Poláci měli hlad a chtěli změnu.
První, kdo se tehdejší vládě postavil, byli dělníci z loděnic v Gdaňsku. Jejich stávky se ze severu země rozšířili do celého Polska a vyvolaly řadu masových srážek s policií i armádou. Tohle komunistický blok neznal, přesto se ještě ukázal dost silný na to, aby celé povstání potlačil i za cenu krveprolití. Vláda sice nechala pozavírat vůdce protestujících, ale v lidech už zůstalo vědomí, že s režimem lze bojovat.
Jan Pavel II. jako naděje na lepší zítřky
V roce 1978 se pak v očích mnoha Poláků stal zázrak. Ve Vatikánu byl poprvé po 500 letech zvolen neitalský papež, Polák, Karol Wojtyla, který přijal jméno Jan Pavel II. Právě on jede na svou první oficiální návštěvu domů do rodného Polska. Při bohoslužbě ve Varšavě, na kterou se sjelo milion lidí, zazní památný vzkaz, který Polákům připomněl, že má smysl bojovat za svá práva i zem. Při modlitbě pronesl papež přání, aby se změnila tvář Polska. Poláci v ten moment pochopili, co jim mezinárodně uznávaná autorita před celým světem napověděla.
V následujících letech se ale situace u našich sousedů nelepšila. Opět docházelo ke zvyšování cen nedostatkového zboží, bez adekvátního navýšení mezd. V Gdaňských loděnicích se opět plánují stávky. Odboráři si prosadili, aby se do práce vrátili jejich předáci, mezi nimi i Lech Walesa. Právě on dokázal být až do krajnosti neústupný.
14. srpna 1980 začínaly další mohutné stávky. Tentokrát ale dělníci nevyšli do ulic, ale zůstali v továrnách. Odboráři se odvolávali na Ústavu i Mezinárodní úmluvy, které polská vláda podepsala. Stávkující přišli i s 21 požadavky, ve kterých popisují největší problémy tehdejší společnosti. Požadovali například zastavení růstu cen, zvýšení platů, stavby bytů, delší mateřskou dovolenou i volné soboty. Vedle ekonomických podmínek apelovali i na politické a společenské hodnoty. Například omezení cenzury, propuštění politických vězňů a především na vytvoření vlastních odborů, které měly být nezávislé na komunistickém režimu.
Protesty a stávky se Polskem šířily jako lavina. Polská vláda požadavkům loďařů částečně ustoupila. Jednalo se o triumf, o kterém se ostatním státům v sovětském bloku mohlo jen zdát. Odboráři v Polsku pak zakládali nezávislé samosprávné odbory – Solidarita. Jenže nad celým komunistickým blokem stále měli dohled Sověti a tehdejší vůdce Leonid Brežněv, který o nějakých “tupcích” v opozici nechtěl ani slyšet. Do čela polské komunistické vlády tak nastoupil generál Wojciech Jaruzelski . Ten od dohod v Gdaňsku nastolil tvrdé represe.
V prosinci 1981 Jaruzelski vyhlásil převzetí moci armádou a válečný stav. Vojáci převzali veškerou výkonnou moc, do polských měst vjely tanky a vůdci opozice skončili ve vězení a legální status Solidarity byl zrušen. Komunisté měli opět vše pod kontrolou. Jenže v roce 1983 získal Walesa Nobelovu cenu míru. Tou dobou měl za sebou 11 měsíců vězení a pracoval jako řadový elektrikář v loděnicích v Gdaňsku.
Scenář se opakoval
V roce 1988 se ekonomická situace v Polsku opět výrazně zhoršila a Walesa vyhlásil stávku. Vláda nakonec po dlouhých jednáních povolila. Solidarita následně uspěla ve volbách a stala se de facto první nekomunistickou politickou stranou v sovětském bloku, která zasedala ve vládě.
V roce 1989 se vlna změn už nedala zastavit a lidé se i přes časté rány obušků scházeli na náměstích. Podzim roku 1989 pak znamenal definitivní konec vlády jedné strany i ve zbývajících sovětských satelitech a příběh Lecha Walesy končí v prezidentském křesle svobodného Polska.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.