Vyhledávání
Zavřít
Vědci pátrají v mořích po plastech, které záhadně mizí
Zdroj: Shutterstock
Každoročně lidé vyhodí do moří miliony tun plastů, ale jen malá část z nich je vidět. Kam mizí zbytek? Mezinárodní tým vědců se nyní snaží vyřešit záhadu neviditelných plastů, píše agentura AFP.
Záběry lahví a plastových sáčků unášených proudy uprostřed oceánů nebo pláže pokryté odpadem vyvolaly v posledních letech kampaně proti zvyku odhazovat odpadky do moře. Toto viditelné znečištění je však jen špičkou ledovce. Vědci tedy vynakládají nebývalé úsilí k tomu, aby tento “neviditelný” odpad nalezli.
V oceánech každoročně skončí čtyři až 12 milionů tun plastů, ale vědci soudí, že na povrchu vod je jen 250.000 tun. A 99 procent ze všeho, co lidé za desítky let do moří odhodili, není k nalezení.
Hustota plastů se mění působením eroze, slunce a činností bakterií, plasty jsou vystaveny mořským proudům, a jakmile jsou staženy do hloubky, je mnohem těžší je vystopovat.
“Je obtížné zjistit, kde jsou, protože tu působí mnoho procesů. I plasty na povrchu vod mohou klesat a pak zase vystoupit na hladinu,” říká Alethea Mountfordová z Newcastleské univerzity.
Vědkyně používá počítačový model mořských proudů pro plasty tří různých hustot, aby lokalizovala místa, kde se shromažďují plastové fragmenty poté, co se potopily.
Model ukazuje hromadění plastů v různých hloubkách Středozemního moře, Indického oceánu a ve vodách u jihovýchodní Asie.
Vědci soudí, že velká část plastů končí na mořském dně. Nedávná studie ostatně umožnila nalézt mikroplasty v útrobách malých korýšů žijících v hloubce 11 kilometrů v Mariánském příkopu.
Výpočty Alethey Mountfordové jsou předběžné, ale její výsledky by mohly pomoci zjistit místa, kde je třeba především zkoumat, a také lépe poznat dopad tohoto znečištění na ekosystémy. Vědkyně se inspirovala prací oceánografa Erica van Sebilleho z Utrechtské univerzity.
“Víme o existenci ´plujících skládek´, a proto se na ně soustřeďujeme. Plasty na povrchu moří mají nejspíše největší vliv, protože organismy žijí především směrem k hladině,” říká van Sebille. “Jestliže však chcete problém zkoumat v celém rozsahu, je třeba jít do hloubky,” dodává.
Jeho poslední výzkum se týká toho, že znečištění plasty je dnes tak velké, že sledování plastových fragmentů může poskytnout důležité informace o tom, jak fungují mořské proudy.
Van Sebille soudí, že se velká většina plastového odpadu odhozeného do moře vrací nakonec na pobřeží. To však ještě musí být potvrzeno důkladnějšími simulacemi. Tak by se dal vysvětlit rozdíl mezi objemem plastů vstupujících do oceánů a mezi tím, co dnes můžeme reálně pozorovat.
“Plasty nesené řekou k moři zůstávají jistou dobu u pobřeží a mohou skončit znovu na zemi. To by se mohlo týkat významné části odpadu,” uvádí. Podle vědce by čištění pobřežních oblastí mohlo zabránit tomu, aby moře plasty odneslo.
Série studií o plastovém odpadu byla prezentována na dubnovém zasedání Evropské unie geologických věd ve Vídni. Jedna z nich vysvětlovala znečištění ledovce Forni v italských Alpách.
Italští experti nalezli 28 až 74 kousků plastového odpadu na jeden kilogram analyzovaného materiálu. Z toho plyne, že ledovec obsahuje 131 až 162 milionů kousků plastů.
“Mikroplasty dnes nacházíme počínaje oceánskými příkopy a konče ledovci,”konstatoval Roberto Sergio Azzoni z Milánské univerzity.
Zdroj: ČTK