Před 75 lety byl vyzrazen úkryt Anne Frankové. Mohlo za ním stát udání i náhoda

2. srpna 2019·Zprávy·Barbora Pisingerová

Její deník se stal jedním ze symbolů tragického osudu milionů lidí židovského původu, pronásledovaných a zavražděných nacisty za druhé světové války. Židovská dívka původem z Německa Anne Franková jej začala psát ve svých 13 letech v úkrytu v Amsterodamu. Před 75 lety, 4. srpna 1944, byl ale úkryt pravděpodobně prozrazen a ani ne šestnáctiletá Anne zahynula v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, který o měsíc později osvobodila britská armáda.

Anne se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem v židovské rodině bankovního úředníka Otty Franka. Když jí byly čtyři roky, k moci se dostal Adolf Hitler a čtyřčlenná rodina (Anne měla ještě starší sestru Margot) uprchla do Nizozemska.

Těžké časy

“Od května to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom kapitulace a vpád Němců a pro nás Židy nastala bída,” popisuje Anne začátek zlých časů v polovině roku 1940. Úkryt v zadním traktu amsterdamského domu, ve kterém sídlila firma Opekta založená Ottou Frankem, budovali její prozíraví rodiče více než rok. Poté, co hrozba transportů začala být aktuální, se rodina Frankových 5. července 1942 do úkrytu přestěhovala a v izolaci prožila více než dva roky. K nim se připojila rodina bývalého Frankova obchodního partnera a jeden židovský zubař – dohromady osm lidí.

V srpnu 1944, když byl úkryt prozrazen, byli jeho obyvatelé transportováni do koncentračních táborů a stejný osud potkal i dva muže, kteří štvancům pomáhali. Až na otce Anny všichni lidé z úkrytu zahynuli. Anne a Margot byly poslány do Bergen-Belsenu, kde v březnu 1945 krátce po sobě zemřely na tyfus. Jejich zatčení vedl policista Karl Silberbauer a jeho pomocníci od nizozemské policie. Spravedlnosti alespoň částečně učinil zadost lovec nacistů Simon Wiesenthal, s jehož pomocí byl Silberbauer v 60. letech zadržen.

Vrátí se klid a mír

Poslední řádky napsala Anne tři dny před zatčením a některé zápisy jsou vypovídající. “Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu … cítím, že trpí miliony lidí. Ale když vzhlédnu k nebi, připadá mi, že se vše nějak obrátí k lepšímu, že tahle hrůza skončí, že se vrátí klid a mír,” napsala v červenci 1944.

Podle rakouské spisovatelky Melissy Müllerové, autorky jednoho z životopisů Anny, ukrývané Židy nacistům prozradila uklízečka z domu na Prinsengracht. Britská spisovatelka Carol Leeová zase tvrdí, že to byl jeden z bývalých obchodních partnerů Otty Franka. Muzeum, které se věnuje odkazu jedné z nejznámějších obětí holokaustu, ale v roce 2016 uvedlo, že je možné, že osm lidí, kteří se v budově dnešního muzea ukrývali od července 1942, nikdo neudal. Na úkryt mohla nacistická okupační správa přijít jen náhodou při razii, která souvisela s vyšetřováním kolem nelegální práce či falšování přídělových lístků.

Deník obletěl celý svět

Deník našly na podlaze dvě zaměstnankyně Opekty, které pomáhaly Frankovým v dobách nejhorších, a ty deník také po válce předaly Frankovi. Otec Anny, který se vrátil do Amsterdamu z Osvětimi, zemřel v roce 1980.

Kniha vyšla poprvé v roce 1947 (česky prvně v 1956) a stala se literární událostí. Byla přeložena do více než 70 jazyků, prodalo se jí na 25 milionů výtisků a inspirovala řadu her a filmů. Dům na amsterdamské ulici Prinsengracht, kde se Anne s rodinou ukrývala, navštíví ročně kolem 800.000 lidí.

Deník obsahuje vzpomínky, úvahy, nenaplněné touhy i každodenní zážitky dívky. Není mnoho knih, které by se dočkaly tolika vydání a překladů a které by tak hluboce otřásly svědomím Evropy. Deník má několik verzí. Autorka totiž původní zápisky později přepracovala a literárně vylepšila. První nizozemský vydavatel z knihy odstranil některé pasáže (například sexuální názory mladé autorky), její otec zase nesouhlasil s tím, aby se čtenáři dozvěděli, že si podle dcery nerozuměl se svou ženou. Až později vyšly zápisky kompletní.

Slavných zápisků je víc

Existuje i několik dalších podobných deníků. V roce 2006 vyšel deník české dívky Věry Kohnové, jež je někdy představována jako “česká Anne Franková”. Také zápisky židovského mladíka Otty Wolfa, který byl spolu s dalšímu muži zavražděn nacisty v obci Zákřov, bývá přirovnáván k Deníku Anne Frankové.

Známé jsou i terezínské deníky Petra Ginze, který zahynul v Osvětimi a jehož jméno se stalo světoznámým, když si jeho kresbu Měsíce vzal do vesmíru první izraelský kosmonaut Ilan Ramon, který v únoru 2003 zahynul s celou posádku raketoplánu Columbia. Leningradská školačka Táňa Savičevová si během německé blokády Leningradu zapisovala data úmrtí všech členů rodiny, až nakonec v červenci 1944 zemřela ve čtrnácti letech v důsledku prožitých útrap.

Zdroj: ČTK

Zprávy - další články