Vnitřní dítě má v sobě každý. Ovlivňuje nás celý život, chováme se tak sami k sobě

Proč je pro nás tak důležité vnitřní dítě a jak ho mohou ovlivnit naši rodiče a naše dětství? Jak ho zklidnit a můžeme ho nějak uzdravit, když je zraněné? Na tyto a mnoho dalších otázek odpovídá kartářka Blanka a moderátor Pavel Cejnar.

Když se řekne vnitřní dítě, mnoho z nás si představí těhotnou ženu, která nosí pod srdcem svého nenarozeného potomka. Vnitřní dítě má v sobě ale každý z nás, je to naše součást. „Celý náš život jsme dítětem i dospělým, je to velmi důležité. Díky vnitřnímu dítěti je v nás díky tomu hravost a bezstarostnost, díky dospělému je tam zase zodpovědnost. Je to duální, ale mělo by se to dát do jednoty, aby to spolu spolupracovalo. Někdy můžeme být hraví a někdy zodpovědní,” popisuje kartářka Blanka.

Naše vnitřní dítě vždycky přijde čisté, s neposkvrněnou duší. „Často se stává, že během dětství je to vnitřní dítě zraněné. Ovlivňuje nás celý život, ale není to, jak se chováme k okolí, ale k sami sobě. Všechno se tam zpracovává v syrovém stavu, protože ono neumí pochopit svět dospělých a nerozumí tomu. Rodiče často nemůžou pochopit, že některým věcem nedovedou zabránit. Zranění vnitřního dítěte můžou vzniknout i z maličkostí; pobyt na táboře, školka, hospitalizace v nemocnici, rozvod, úmrtí nebo třeba velké nároky rodičů. Ti dotyční pak celý život něco dokazují, protože nikdy nenajdou spokojenost toho, jací jsou. Také v tom může mít roli málo lásky od rodičů, pak si mohou myslet, že si lásku musí zasloužit. Zasluhuje se výplata, ne láska,” upozorňuje kartářka.

Chováme se k sobě tak jak se k nám chovali rodiče

Blanka je přesvědčená, že pokud máme vnitřní dítě z dětství zraněné, můžeme přebírat v dospělosti vliv rodičů. „Chováme se k sobě tak, jak se k nám chovali rodiče. Může se na tom odrazit i hádky rodičů nebo když dítěti říkají, že bylo nechtěné. Pak se bojíme založit rodinu, protože nechceme hádky v životě.” Vnitřní dítě je velmi obsáhlé téma a je na sedmi úrovní – sebeuvědomění, sebeúcta, sebepřijetí, sebeláska, sebevyjádření, sebezodpovědnost a sebevíra. Podle kartářky se dá vnitřní dítě zlepšit, ale je to práce. „Když vnitřní dítě zklidním pomocí meditace a ono mi přestane panikařit, tak jako dospělý můžu vědomě přepsat informace v podvědomí.”

Když vnitřní dítě začíná chápat realitu, přichází další důležitý zlom. „To je další důležitá věc, protože se to přidá k tomu zraněnému dítěti z dětství. Děti milují pohádky, kde je vždycky zlo, ale má to i dobrý konec. A najednou začínají vnímat realitu, kde ten drak tu princeznu klidně i sní. Vzbuzuje to další velké emoce,” popisuje dál kartářka. Podcast Kartářka Blanka můžete slyšet na platformě Youradio Talk. 

Životní styl - další články