Vyhledávání
Samota může být pro vnitřní život užitečná
Ilustrační foto (Foto: Shutterstock.com)
Samota, tak často obávaná, může být přínosem pro náš vnitřní život. Mezi rodinou, přáteli, v zaměstnání a na sociálních sítích od nás stále někdo něco chce a my máme jen málo času věnovat se sobě samým, máme málo času být sami. Samota je často považována za špatnou věc, ale v mnoha směrech může být užitečná, píše francouzský deník Le Figaro.
Jestliže chceme trávit čas s dalšími lidmi, je to přirozené, ale je důležité najít rovnováhu. “Když jsme neustále s jinými lidmi, ztrácíme se ve všech těch vztazích a stále jsme pod jejich vlivem,” vysvětluje psychoterapeut Hervé Magnin. “Udělat si čas na to, že jsme sami, je zdrojem zklidnění. Distancujeme se od toho, co se děje ve světě a v životě. Přispívá k k jisté kvalitě sebepozorování,” dodává.
Umožňuje nám to lépe se poznat a uvědomit si svá slabá místa. “Jde o tělesné pocity, jako je svalové napětí, únava, nebo naopak zklidnění, jemuž nenasloucháme, protože jsme stále v akci,” uvádí psycholožka Claire Mizziová. Jestliže jsme sami, přispívá to rovněž k poznání vlastních emocí. “Pokud se učíme poznávat sebe sama, nakonec nám to umožní přijímat věci takové, jaké jsou. Jsme více otevření nenadálým situacím a cizím lidem,” upřesňuje psycholožka.
Máme pak více tolerance a trpělivosti, a to je přínosem pro chvíle trávené ve společnosti. Jestliže máme ve zvyku experimentovat sami, jsme klidnější a neusilujeme za každou cenu prožívat experimenty prostřednictvím ostatních. Zabýváme se více tím, co se právě děje. To mnozí nedělají, protože jsou stále zaplaveni vzpomínkami a obavami.
Ne každý zvládá trávit čas o samotě
Někteří se samotou mají negativní zkušenosti od nejútlejšího věku. Často se říká zlobivému dítěti: “Budeš potrestaný, půjdeš do svého pokoje.” Zdá se, že tato rodiči vyslovovaná věta není důležitá, přesto tak vzniká přímá asociace mezi samotou a trestem. “Být sám pro dítě znamená být vyloučen z rodinného kruhu a ze společnosti ostatních,” vysvětluje Hervé Magnin. Samota tedy zřejmě nemá v dospělém věku dost místa.
Člověk je tvor společenský. “Fungujeme hodně ve společenství, potřebujeme jeden druhého,” zdůrazňuje Claire Mizziová. “Proto společnost nepohlíží na samotu příznivě. Jestliže je člověk sám, je to proto, že není společenský. A přesto je přirozené soustřeďovat se na sebe, na své potřeby,” říká Hervé Magnin.