Petra Glosr Cvrkalová: K praktickým věcem se po smrti partnera musí přistupovat racionálně. Člověk má, co dělat, aby to ustál

Petra Glosr Cvrkalová se v roce 2016 rozhodla založit spolek Zpátky do života a nadační fond Vrba, aby mohla pomáhat psychoterapeuticky i prakticky ovdovělým rodinám s dětmi. Přivedla ji k tomu vlastní zkušenost, když v 31 letech přišla o manžela a měla dvě děti. S jakými předsudky se ovdovělí rodiče musí potýkat? Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Petra Glosr Cvrkalová jako maminkou dvou dcer přišla náhled o manžela. Na základě toho o dva roky později založila organizaci, která ovdovělým rodičům pomáhá. „Řešila jsem hlavně praktické věci, protože vůbec nevíte, co máte dělat. Sice jsem byla na rodičovské dovolené, ale částečně jsem pracovala a docházelo mi, že když končím o půl čtvrté v práci a že mi zavírají o půl čtvrté školku, která je 20 minut autem, tak to nemůžu stihnout. Nikdo vám nepomůže,” popisuje Petra těžké začátky. Pátrala po organizaci, která by jí pomohla vrátit se do běžného života, ale nic nenašla. Snažila se zbavit se nálepky “mladá vdova”, kterou jí společnost dávala a rozhodla se situací něco dělat. „Rok jsem přemýšlela, co dělat, jak pomáhat. Spolek Zpátky do života i nadační fond Vrba mají jednotné poslání: podpořit mladé ovdovělé rodiny s dětmi v těch praktických věcech. Není to jen o hlídání děti, ale i o setkávání a o sdílení,” vysvětluje Cvrkalová. Spolek je tak jedinou komplexní organizací, které takovým rodinám pomáhá. „Jediné, co neposkytujeme je přímá finanční podpora rodin, zde ale vznikla jiná organizace, která nás to poskytuje a krásně nás doplňuje.”

Problém může nastat, když partneři nejsou sezdáni, ale jsou jen životními partnery. Vdovec či vdova pak nemají nárok na vdovské důchody. „Dětem jsou sirotčí důchody přiznány; maximálně do 26 let, pokud studují a nepodílí se nepodílí se na sociálním pojištění. Naši klienti sklízí to, co šířili; že je to nepotřebný papír, který nic neřeší. Zrovna v kategorii důchodů a dědictví sňatek řeší mnoho. Dá se tomu předejít, pokud si odkládají peníze bokem nebo pokud mají vyřešenou závěť. To je ale minimum lidí,” upozorňuje Cvrková.

Nikdo si nechce připustit, že je opravdu konec

Podle ředitelky organizace jen málokdo ví, kdo může manipulovat s jeho účtem. „Mělo by to být součást finanční gramotnosti už třeba na středních školách a seznamovat se s produkty, které jako dospělí používáme. I když je tam dlouhodobá nemoc, tak si nikdo nechce připustit, že je doopravdy konec. Malé procento z nich uvažuje racionálně. Český národ je poznamenaný větami jako ´Nemluv o tom´ a ´Nezakřikni to´, a to se pak projevuje na těch praktických věcech. K praktickým věcem je nutné přistupovat racionálně a bez emocí, ale je to tak. Protože člověk, který není poznamenaný smutkem, má co dělat, aby to ustál. ” Pro rodinu, která je takovým zármutkem poznamenaná, je to o to těžší. Spolek i nadace jim pomohou, ale na některé úřady si musí dotyční zajít sami.

Když člověk odhlédne od praktických věcí, přichází na řadu i ty emocionální. A to je třeba to, jak to říct dětem. Paní Katka o manžela přišla, když spáchal sebevraždu. Doma měla dvě malé děti. „Dětem jsem to říkala hned ten den, kdy manžel zemřel. Využila jsem i možnost setkání s psycholožkou, se kterou jsem řešila, jak to pomoct dětem dál, jak to zpracovat a jak jim říct, že otec spáchal sebevraždu. Ale malému dítěti to takhle říct nemůžete. Pomohlo mi, jak to dětem postupně dávkovat a jakým způsobem jim to říkat,” vysvětluje Katka. Nejhorší pro ní bylo vyřizování na úřadech a paradoxy, které člověk musí dodržovat. „Podávala jsem třeba daňové přiznání, které jsem musela podat do tří měsíců. Když jsem ale čekala na dokumenty s pojišťovny, tak mě pořád posouvali, že ještě nemají potřebné formuláře.”

K vdovám se přistupuje jinak než k vdovcům

Ve společnosti je stále velké množství předsudků, které vdovci a vdovy zažívají. „Předsudky jsou ohledně smrti jako takové a ve vztahu k ovdovělým rodičům. Pokud mladá vdova tři měsíci po smrti manžela, začne společensky žít, tak to vzbudí velkou vlnu společenského odsouzení a dohad, zda ho miloval atd. Když si ale mladý muž najde brzy nějakou partnerku, tak je to dobře, protože se o něj postará. Nejhorší je, když to uslyší děti. Vždycky okolí říkám, ať se zdrží veškerých komentářů a hodnocení. Jako společnost jsme nastavená na to neustále něco komentovat, ale to ticho by nám občas pomohlo. Nikdo z nás v těch botách našich klientů nešel a nepůjde, nikdo nezná okolnosti, které je vedou k určitým situacím,” komentuje Cvrkalová.

Přiznává, že jí někdy zaráží drzost lidí s se k tak citlivému tématu vyjadřovat a posuzovat to. „Další úskalí je vztah s prarodiči, to řešíme často. Ale pramení to z toho smutku a ublížení. Ve chvíli, kdy dojde k tomu odpuštení, tak ta láska, která se z toho odpuštění vyvalí, je pro naše děti velmi léčivá. Na to bychom se měli zaměřovat, ne na tu negaci. Na začátku nás pohltí nejistota a to je pocit, který nikdo nechce mít. Přidávat jim ze strany veřejnosti, není úplně lidské,” uzavírá ředitelka. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Poslechněte si

Životní styl - další články