Není to o tom, že když je někdo na ulici, že se ho hned musíte bát, říká zakladatelka organizace Pragulic

Pragulic je sociální podnik, který od roku 2012 umožňuje zájemcům z řad veřejnosti poznat život bezdomovců. Činnost organizace začíná proškolením lidí bez domova, kteří pak fungují jako průvodci po městě, které ukazují optikou svého vlastního života. Za svou práci dostávají mzdu a další benefity, které jim pomáhají postavit se znova na nohy. Hostem podcastu Dobro skladem byla zakladatelka společnosti Tereza Jurečková.

Tereze Jurečková zakládala Pragulic ve svých 23 letech s dalšími dvěma spolužáky. „Nápad vznikl v rámci soutěže Soucial Impact Award. Byli jsme tři mladí lidé, kteří chtěli dělat něco smysluplného a hledali jsme dobrý nápad, jaké skupině se budeme věnovat a jak to dělat jinak, než bylo do té doby běžné. Nakonec nás napadlo, že budeme zaměstnávat lidi bez domova jako průvodce, protože nám to přišlo, že to pro ně sedí a je to bude bavit,” vysvětluje prvotní myšlenku Jurečková a dodává, že nebýt zmíněné soutěže, takhle daleko by to nedotáhli. „Věděli jsme, že máme chodit na workshopy a na konci jsme měli udělat produktový záměr. Zjistili jsme si něco o problematice a pak jsme se vydali za různými neziskovkami, které nám poradili co a jak. Pomohli nám v kontaktu s prvními lidmi bez domova.”

Pracovat s lidmi, kteří nemají trvalé bydliště a jsou mimo sociální systém, je poměrně náročná věc. „Je to hodně individuální, protože každý člověk má trochu jiné problémy. Nejvíce jim chybí motivace a víra v to, že je někdo zaměstnaná a dá jim smlouvu. Další překážkou jsou dluhy, které mají skoro všichni, se kterými pracujeme. Ve chvíli, kdy začnou pracovat, tak všechno, co je nad 9 tisíc, jim sebere exekutor. Nemají motivaci k tomu začít dělat nějakou práci. Vezmou jim i sociální dávky, což se děje, když začnou pracovat.  Potřebují velkou podporu v období, kdy jdou z ulice do nějakého bydlení a staví se na vlastní nohy,” vysvětluje Jurečková největší překážky s prací s bezdomovci.

Na prohlídku s bezdomovci chodí děti i senioři

Někteří průvodci mají zkušenost s vězením. „Jsou to lidé, se kterými pracujeme dlouhodobě, známe je a víme, co od nich. Není to o tom, že když je někdo na ulici, že se ho hned musíte bát. Důvody, proč byli nebo jsou ve vězení, jsou třeba neplacení alimentů nebo za drobné krádeže. Z našeho pohledu to není nic, co by lidi mohlo ohrozit. Našim průvodcům věříme a máme s nimi dlouhodobou spolupráci,” říká Jurečková a dodává, že často musí bojovat s předsudky společnosti. „Když jsme začínali, tak se lidé naváželi i do nás, že jsme naivní studenti. Pak i do bezdomovců, že budou smrdět a nepřijdou, což se občas i děje. Ale je to něco, s čím se dá pracovat. Lidé mají také strach, že je některý z průvodců napadne. Jsou tam i závislí na drogách a alkoholu, ale lidi, se kterými my pracujeme se jich snaží zbavit a daří se jim to,” vysvětluje ředitelka. Přizná, že někdy průvodci na prohlídku přijdou a ne úplně vábně voní a nevypadají jako ze žurnálu. To k tomu ale patří. „Je to součást toho zážitku, který člověk může zažít jen na té prohlídce.”

Pragulic nenabízí jen prohlídky městem, ale i možnost strávení jednoho dne s bezdomovcem. „Zážitek 24 hodin s bezdomovcem je úplně něco jiného, než prohlídka. Na prohlídku není nic zvláštního potřeba; chodí s námi i malé děti i senioři.Je důležitý vzájemný respekt, pokud tam přijde někdo, kdo si z toho průvodce chce dělat srandu a navážet se do něj, tak to není vhodné. Ten zážitek je už něco jiného a děláme ho výjimečně. Je to tak, že dotyčný ráno přijde, potká se se svým průvodcem, který ho přes den provází. Snažíme se, aby ten člověk byl co nejvíc v kůži toho bezdomovce; odevzdá své věci, oblečení, převleče se, má s sebou jen starý tlačítkový telefon a 20 korun a vydá se do centra města a musí si obstarat pití, jídlo, navigovat se městem, dojít si na záchod. V noci by si měl najít nějaké místo na přespání, to je nejnáročnější. S tím mu pomáhá samotný průvodce. Když si to člověk zažije na vlastní kůži, tak je to něco úplně jiného, v těchto situacích selháváte, i když víte. Diskomfort je obrovský a pak děláte různé zkratové situace. Je to sice jen 24 hodin, ale je šílené si představit, že někdo takhle žije třeba celý život,” popisuje Jurečková nevšední zážitky. Podast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články