Vyhledávání
Zavřít
Naše tělo chůzi potřebuje: Jak změřit, zda skutečně chodíme dost rychle?
Víceméně všichni víme, že nám k udržení zdraví experti doporučují mírnou fyzickou aktivitu, třeba procházku v rychlejším tempu. Když se však na to podíváme podrobněji, stává se definice rychlé chůze mlhavým a příliš technickým pojmem. Podle většiny expertů je za rychlou chůzi považována taková, kdy údery srdce dosahují 70 procent maximální srdeční frekvence.
Mezinárodní organizace zabývající se zdravím ji identifikují jako chůzi, při níž ještě člověk může mluvit, ne však už zpívat. Mírná fyzická aktivita by zase měla odpovídat třem MET (metabolický ekvivalent, který vyjadřuje spotřebu kyslíku v klidu na jeden kilogram tělesné hmotnosti), to znamená, že bychom měli spotřebovávat třikrát více energie než když sedíme. Je v tom zkrátka trochu zmatek, píše italský deník Corriere della Sera.
Všechny tyto názory se pokusili ve své studii sjednotit vědci z Massachusettského technologického institutu, kteří srovnávali 38 výzkumů na toto téma. Vyhodnocovali příznivé účinky chůze ve vztahu k počtu kroků za minutu, srdeční frekvenci a dýchání.
Studii, která zahrnovala stovky mužů a žen ve věku od osmnácti let s různou hmotností, vedla Catrine Tudorová-Lockeová. Ta dospěla k závěru, že rychlá chůze v průměru představuje 100 kroků za minutu. To je zřejmě méně, než jsme si představovali, neboť pro ty, kdo jsou zdatní, se to může zdát spíše málo.
“Měření je jednoduché, stačí udělat deset kroků za šest vteřin. Znásobíme-li to deseti, získáme 100 kroků za minutu. Nebo můžeme měřit rychlost chůze tak, že si spočítáme, kolik kroků uděláme za minutu,” vysvětluje americká vědkyně. “Přirozeně nestačí, abychom touto rychlostí udělali denně jen 100 kroků,” dodává.
“Jestliže hovoříme o 100 krocích za minutu, je to standardizace, odpovídá to námaze střední intenzity. Pro osobu, která má deset kilogramů nadváhu, jde o větší fyzickou aktivitu, zatímco pro trénovanou osobu to je lehká aktivita. Také velikost kroku, a tedy vzdálenost, kterou osoba ujde, je různá: jeden udělá krok dlouhý 50, jiný 70 centimetrů,” upřesňuje Gianfranco Beltrami, expert na sportovní lékařství. Spotřeba kalorií se mění také podle toho, kolik dotyčný jedinec váží, jak dlouho se aktivitě věnuje a jakou vzdálenost ujde.
Jak tedy máme chodit, aby to byl pro naše zdraví přínosem? “Do šedesáti let by to mělo být 10 tisíc kroků denně, a to nejméně pět dní v týdnu, z toho nejméně část rychlostí 100 kroků za minutu. To znamená procházku v délce jedné hodiny a 40 minut. Po šedesátce prospěje zdraví 8000 kroků a po sedmdesátce stačí 5000 kroků,” uvádí Beltrami.
Samozřejmě můžeme udělat pro zdraví i více, například 130 až 140 kroků za minutu až dosáhneme pomalého běhu. S krokoměrem, který dnes máme téměř všichni v mobilu, můžeme denně kontrolovat, zda jsme tohoto cíle dosáhli. Musíme oněch 10.000 kroků udělat v jednom zátahu? “Nejméně 3000 kroků ano, jinak stačí započítávat třeba cestu do kavárny nebo vynášení odpadků,” odpovídá Beltrami.
K tomu, abychom si udrželi zdraví a vyplavovaly se nám endorfiny, které navozují dobrou náladu, je třeba dostatečně intenzivní aktivity, tedy dosažení 70 až 80 procent maximální srdeční frekvence. Jak ji vypočítáme? Stačí od čísla 220 odečíst věk jedince.
U dvacetiletého mladíka to bude 200 (220-20), u čtyřicátníka to bude 180 (220-40). Jen dobře trénované osoby mohou delší dobu tyto parametry překročit. “Příliš rychlá chůze může vést paradoxně k rizikům. Obézní osoba, která dosáhne maximální frekvence, místo 70 až 80 procent této frekvence, může srdce vyčerpat,” vysvětluje Gianfranco Beltrami.
Zdroj: ČTK