Eliška Křenková: Točit intimní scény není moc vzrušující, naopak. Člověk je rozhozený a je to nepříjemné

Eliška Křenková jde z role do role, ale jak sama říká, je jí jedno, zda hraje v pohádce, komedii nebo dramatu. Jak se jí točil snímek Hranice lásky a čím jí v životě pomohla terapie? A jaké to je točit milostné scény? Podcast Mezi čtyřma očima s Helenou Šulcovou si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Na pracovní vytížení si herečka Eliška Křenková nestěžuje, ale zase je ráda, když má čas i sama pro sebe. Netají se třeba tím, že chodí už pět let na terapie, a jak sama říká, bez nich by byla úplně jiný člověk. „Myslím, že bych byla více nešťastná. Pomáhá mi to i v herectví. Pracujete na své osobnosti a vaše osobnost se do rolí propisuje. Pomáhá mi to i v přístupu ke mně samotné i v práci,” je přesvědčená Křenková. Ta jde z role do role, nově září ve snímku Hranice lásky. Její postava Vanda žije v otevřeném vztahu. „Milostné scény je něco, na co se všichni herci hrozně těší,” směje se Křenková a přiznává, že je velká stydlivka. „Jsem ve filmu nahá, ale zároveň je to decentně natočené. Takhle jsme se na tom domluvili.”

Roli ale nejprve odmítla, i když se s režisérem Tomaszem Wińskim kamarádi. „Stalo se mi to i u prvního filmu Jiří pes uprchlík, co jsme spolu točili. Poslal mi scénář a já si řekla, že to snad nemůže myslet vážně. Zavolala jsem mu a říkala mu, ať to přeobsadí. Bylo to na mě moc. On mě ale přesvědčil, že ty věci budou jinak, než jsou napsané na papíře. Kývla jsem na to a ten film mám strašně ráda a jsem na něj pyšná. Pak mi o pár let přišel o pár let později scénář k Hranicím lásky a já jsem Tomášovu říkala, že už se ale opravdu zbláznil,” popisuje s úsměvem herečka. „Říkala jsem mu, že nepůjdu tři dny natáčet, když z toho jeden den se točí skupinový sex. On mě přesvědčoval, že to bude jinak.”

Musela jsem přehodnotit přístup sama k sobě, mám se teď raději

Sama říká, že to, že je ve filmu nějaká vášnivá scéna, neznamená, že je vášeň i na place. „Film je iluze. Když máte nejvíce vášnivou scénu, tak to neznamená, že vášnivé to je i na place. Točit intimní scény není moc vzrušující, spíše naopak. Člověk je rozhozený a je to nepříjemné. Soustředím se a chci to mít, co nejrychleji za sebou a jít od toho. Chci, aby to vypadalo skvěle, ale soustředím se na hraní. Člověk se musí trochu odpojit sám od sebe, aby s tím byl v pohodě,” popisuje Křenková a přiznává, že není žánrově vyhraněná. „Potřebuji, aby to dobrý scénář, aby to dělal dobrý režisér, dobrý lidi a dobrý kameraman. Když je to inteligentní komedie a dělají to dobrý lidi, tak já se hrozně ráda směju a mám ráda dobrý humor. Mám ráda těžký filmy, ale když začala pandemie a já se dívala na nějaké věci, tak jsem chtěla něco lehkého. To, že točím více alternativnější snímky, je kvůli tématu a kvůli lidem.”

Režiséři o ní mluví jen v superlativech a sama herečka přiznává, že cítí tlak, že musí zahrát všechno dobře. „To, že jdete s čistým štítem a můžete jenom překvapit, je hrozně krátká fáze. Před rokem jsem měla dvě premiéry ve Varech a tím, jak to bylo po lockdownu, tak toho na mě bylo nějak moc. Pozornost hodně lidí mi nedělala dobře a všechno se to potkalo a já se vnitřně zhroutila. Měla jsem pocit, že už není kam jít dál. Pak jsem začala jinak přistupovat sama k sobě, protože jsem na sebe byla opravdu přísná a už jsem tímhle stylem nemohla pokračovat. Musela jsem přehodnotit přístup sama k sobě. Teď se mám raději, snažím se na sebe netlačit a přestala jsem si říkat, že v nové roli musím být lepší, než předtím,” vysvětluje Eliška Křenková. Podcast Mezi čtyřma očima s Helenou Šulcovou si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články