Vyhledávání
Zavřít
12. července se motoristům poprvé otevřela dálnice D1. Její historie se nese v duchu politických i společenských zádrhelů
Ilustrační foto. (Zdroj: Profimedia)
Měla to být moderní, nadčasová stavba, která protne tehdejší Československo a propojí Západní Čechy s Podkarpatskou Rusí. Měla to být chlouba projektantů a stavitelů, která se řidičům měla odevzdat v rekordním čase čtyř let. Historie dálnice D1 se ale nese v duchu mnoha politických i společenských zádrhelů. První kilometry unikátního díla byly motoristům nakonec otevřeny 12. července 1971.
První návrhy na výstavbu dálnice se objevily už ve 30. letech 20. století. První projekt z roku 1935 se jmenoval Národní silnice Plzeň-Košice, jenže narýsovaná trasa vedla mimo velká města a dokonce míjela Prahu i Brno. S alternativním návrhem pak přišli zástupci brněnského regionu. Ti představili silniční magistrálu ze západočeského Chebu do Chustu, města ležícího na Zakarpatské Rusi. Magistrála ale nenašla podporu úřadů.
V roce 1937 vydal český průmyslník Jan Antonín Baťa vizionářský koncept – Budujeme stát pro čtyřicet milionů lidí. Zde představil také svou verzi dálnice. Ta spojovala Cheb a Velký Bočkov v Zakarpatské oblasti. Opět se silnice vyhýbala důležitým cílům, ale i tak byla úřady schválena.
V následujícím roce bylo nutné plány přepsat z důvodu odebrání pohraničních oblastí. Dálniční projekt byl tak překreslen na trasu Praha-Jihlava-Brno-Zlín a slovenská hranice a v roce 1939 se začalo na stavbě reálně pracovat.
Nejdůležitější dopravní tepna měla být na dvou třetinách své délky betonová, na zbývající části dlážděná. Součástí projektu byla i tzv. zásobiště, tedy obdoba dnešních odpočívadel s benzínovou pumpou. Ta měla být situována v místě přípoje silnic na dálnici. O neustálou sjízdnost vozovky se měli starat sjezd mistři a plánovaly se stanice nouzového volání.
S dostavbou tří set kilometrové dálnice se počítalo neuvěřitelných čtyř let. Po okupaci Německem sice výstavba pokračovala, ale v roce 1942 byla stavba české dálnice zastavena. Po válce se vláda rozhodla pokračovat.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo ke znárodnění stavby provádějících firem a v roce 1950 se s dostavěním dálnice přestalo počítat úplně. Do té doby se zvládlo postavit zhruba 30 procent dálnice mezi Prahou a Brnem. Podle tehdejších soudruhů byla stavba zbytečná, ale ne na dlouho.
Na konci 50. let začala intenzita silničního provozu narůstat. Vláda tak musela přehodnotit svou vizi, ale až v roce 1963 se rozhodlo o obnově stavby dálnice Praha-Brno. Samotná výstavba byla obnovena v roce 1967 a 12. července 1971 byl konečně otevřen první dálniční úsek mezi Prahou a Mirošovicemi.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.