Vyhledávání
Zavřít
10. července se stal prezidentem Ruska Boris Jelcin. V této životní fázi neobstál
Boris Jelcin a Václav Havel. (Foto: Profimedia)
Když se Boris Jelcin ujal vlády, coby první demokratický zvolený prezident Ruska, lidé jásali. Když se se svou funkcí po osmi letech už jako velmi unavený politik loučil lidé opět jásali, svému prezidentovi věřilo totiž jen pouhých pět procent Rusů. Během vlády podnikl Jelcin nemálo zásadních kroků, které posunuly Rusko blíže k Západu. Ruského vládce ale proslavily i jeho časté a fatální přešlapy. Jeho prezidentská cesta začala 10. července 1991.
Boris Jelcin mohl být možná úspěšným stavebním inženýrem. Jeho životní dráhu ve třiceti letech změnil vstup do sovětské Komunistické strany, které podřídil svou kariéru. Od rýsovacího prkna tak během pár let přesedl do poslaneckých lavic. Politicky velmi schopný muž se už v 80. letech etabloval ve stranickém Ústředním výboru a stal se tajemníkem.
Ruský režim začali kritizovat i mocní úředníci
Konec 80. let zastihl východní část Evropy v bouři revolučních změn, na které musel reagovat i ruský kolos. Jak se následně ukázalo, komunistický obr stál jen na hliněných nohou a celý nedemokratický systém, postavený na nesvobodě obyvatel, strachu a centrálním ekonomickém řízení padl během týdnů k zemi.
V té době nekritizovali poměry v Rusku jen běžní občané prahnoucí po lepším životě, ale i mocní úředníci. Boris byl jedním z nich. Kvůli sporům s tehdejším sovětským vůdcem Gorbačovem, byl v roce 1987 sesazen ze všech vysokých funkcích. Napětí v Kremlu eskalovalo až do té míry, že se Jelcin po další neshodě s vedením státu a odebrání jeho funkce předsedy Komunistické strany v Moskvě dokonce pokusil spáchat sebevraždu. Díky kritice vládního aparátu i samotného Gorbačova si u Rusů vysloužil pozornost a pomyslné body na stupnici politické popularity.
V červenci 1990 vystoupil ze strany na dobro, charismatický řečník dál stoupal novým systémem. V létě 1991 dosáhl vrcholu. V prvních demokratických volbách Ruské republiky zvítězil s podílem 57 procent hlasů. Rusy tehdy přesvědčila otevřená kritika předešlého diktátorství. To, že neměl plán na nastartování tržního hospodářství lidem nevadilo. Rusko ale muselo projít transformací. Bohužel privatizaci doprovázela vysoká míra korupce, což vyústilo v prohloubení propasti mezi jednotlivými společenskými vrstvami. Na jedné straně se zrodila z vyšší třídy Rusů skupina oligarchů. Na opačné, temné straně, se vytvořila kriminální pavučina mafiánů. Místo úspěchu, na který čekal i západní svět, se ale Rusko muselo větší část 90. let s ubohou životní úrovní.
Boris Jelcin v této životní fázi neobstál a rozkrádání státního majetku bylo nad jeho síly. Na Jelcina, který ustál pokus o jeho svržení, se bude vzpomínat i jako na politika, který poslal tanky do Čečenska. Také měl kladný vztah k alkoholu. Díky jeho excesům na důležitých mezinárodních schůzkách s nejmocnějšími politiky světa nechtěně svět utvrzoval v pověsti o ruském alkoholismu.
Stál v čele Ruska až do 31. prosince 1999. V posledních měsících jeho vlády druhého funkčního období, jej přemluvila jeho dcera k abdikaci. Silvestr 1999 tak patřil rezignaci prezidenta. Na jeho místo nastoupil muž, kterého jako svého nástupce už dávno vybral. Novým vládcem Ruska se stal Vladimir Putin.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.