Vyhledávání
Zavřít
Vědci pracují na novém léku: Zachrání nás pilulka proti osamělosti?
Ilustrační foto.
Ačkoli existuje čím dál víc technologických vymožeností, které usnadňují mezilidskou komunikaci, vyspělé státy sužuje čím dál horší pocit osamělosti. Přibývá jednočlenných domácností, lidí žijících single i bezdětných dospělých. Pocit osamělosti nás přitom velice negativně ovlivňuje. Zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob, kognitivních poruch či rakoviny. A vědci nyní představili překvapivé řešení!
Moderní život s sebou kromě celé řady pozitiv přináší i některá negativa. Jedním z nich je narůstající pocit osamělosti ve společnosti. Počet obyvatel jedné domácnosti se desetiletí od desetiletí snižuje, méně lidí setrvává v manželství a přibývá i těch, kteří si dobrovolně vyberou život bez potomků.
Důchodci občas nepromluví s jiným člověkem, jak je týden dlouhý. Pracovní nasazení pro některé znamená, že v podstatě nemají možnost potkat jiné lidi, než své kolegy. Více lidí se stěhuje do zahraničí či do větších měst a naši přátelé z dětství proto mnohdy žijí stovky kilometrů daleko. Zatímco naši předci znali celou vesnici, dnešní generace nezná kolikrát ani sousedy žijící v té samé bytovce.
Chronický pocit izolace a opuštěnosti přitom není jen nepříjemný, ale je i obrovskou zátěží pro naše zdraví. Zvyšuje například riziko vzniku celé škály zdravotních potíží, od poruch kognitivních funkcí, jako je paměť, soustředění či zpracování informací, přes kardiovaskulární choroby, rakovinu až po neurodegenerativní onemocnění. Oslabuje imunitní systém, což vede k častým zánětům a neřešený pocit osamělosti dokonce mění struktury a procesy v našem mozku.
Vědci z Brain Dynamics Lab při University of Chicago Pritzker School of Medicine proto představili unikátní projekt. Začali pracovat na pilulkách, které mají odstranit negativní projevy těchto pocitů. Pokud existují léky na jiné psychologické problémy, jako je deprese nebo úzkost, proč ne osamělost? Právě tuto otázku si položila vědkyně Stephanie Cacioppo a její manžel John, když začali svůj výzkum.
Poté, co John minulý rok nečekaně zemřel, se vědecký zájem Cacioppo ještě zvýšil. “Jsem žijící důkaz mé vědy,” uvedla žena pro The Guardian. Podle vědkyně bude v budoucnosti osamělost brána podobně, jako dnes úzkost. V případě chronických úzkostí se podle lékařů jedná o poruchu, pokud tento stav narušuje každodenní život pacienta. Podobná definice by přitom mohla platit i pro osamělost. Podle vědců by se její závažnější verze mohla nazývat třeba “syndrom sociální izolovanosti”.
Cacioppo uvedla, že pro řadu lidí, s nimiž pracuje, je kontakt s ní jediným společenským kontaktem, který za celý týden zažijí. Vědkyně uvádí, že jejím cílem není zařídit, aby se už nikdo nikdy necítil osamělý, ale narušit negativní účinky, které tyto pocity mají na naše tělo a mozek.
Stav chornické osamělosti, ze kterého se velmi těžko vystupuje, podle odbornice nastává, když naše příliš ostražité mysli začnou vnímat sociální kontakty jako hrozbu a nebezpečí. Pomoci odstranit tyto procesy by nám mohl hormon zvaný pregnenolon. Ten mysl uklidní a kontakty s lidmi pak pacientovi nečiní takové potíže.
“Pokud bychom úspěšně zredukovali ten poplašný systém v mysli osamělých jedinců, pak bychom je mohli opět zapojit do společnosti, míst toho, aby se před ostatními stáhli,” uvedla Cacioppo pro The Guardian.