Vyhledávání
Zavřít
Historie velikonočního koledování: Co je to namrskut či pamihoda?
Koledníci v Praze, ČTK/Volfík René
Velikonoční svátky mají na území dnešní České republiky již mnohasetletou tradici. A zásadní součástí těchto svátků vždycky byla tzv. šibačka, namrskut, sekačka nebo mrskačka - zkrátka pomlázka. Pode tradice si ji muži vlastnoručně splétají na Bílou sobotu.
Tradiční česká pomlázka přežila v našem folkloru již mnoho stovek let. Zmínky o ní máme již ze 14. století, v Evropě ji však najdeme jen v České republice a na Slovensku. Ke šlehání pomlázkou patří také zvyk polévání vodou, který již najdeme například i v Polsku.
Pomlázky zřejmě figurovaly v oslavách jara ještě před rozmachem křesťanské víry. Chlapci a muži vrbovými proutky šlehali své milé, aby zůstaly dlouho mladé. Postupně se rozvinula móda splétání proutků dohromady a nakonec se dlouhá a složitě upletená pomlázka stala chloubou svého majitele.
Na území Čech, Moravy a Slezska má tento unikátní předmět bezpočet lokálních pojmenování. Říká se mu například hodovačka, mrskačka, sekačka, šlehačka, švihačka, houdovačka, dynovačka, binovačka, žíla pamihod, pamihod, pamihoda, metla, kyčka, karabáč, korbáč, důtky, kocar, karabina, čugár, tatar, žila, žilka, šibačka, šibák, šlahačka, namrskut, šlerkust, šmigust, šmigrus nebo šmigus.
Tvorba pomlázky podle tradice připadá na Bílou sobotu. Ve stejný den mezitím ženy a dívky připravují a barví velikonoční vajíčka. Pomlázku by však její majitel měl nejprve ozdobit jen bílou stužkou. Další barevné pak postupně přidávají ženy, které muž s pomlázkou vyšlehá.
A co s pomlázkou po koledě? Někde se dosud dodržuje tradice, že se zasadí do země. Měla by být upletena z čerstvých vrbových proutků, a tak existuje vysoká šance, že přežije a vyroste z ní stromek.