Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí. Poslechněte si poslední Palachovu nahrávku

Psal se 16. leden 1969, když se teprve dvacetiletý student po měsících úvah a plánování na pražském Václavském náměstí dobrovolně polil hořlavinou a zapálil. O tři dny později zemřel v nemocnici. Navzdory svému velmi vážnému stavu však ještě v posledních chvílích života dokázal hovořit o svých pohnutkách a dál trval na svých požadavcích. Poslechněte si nahrávku rozhovoru, který se studentem vedla psychiatrička MUDr. Zdenka Kmuníčková 17. ledna.

Blíží se výročí smrti Jana Palacha. Jeho čin ovlivňoval Česko ještě dlouho poté

K rozhovoru došlo pouhý jeden den po činu, 17. ledna 1969 na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice na Vinohradech v Legerově ulici, na oddělení pro léčbu popálenin. Psychiatrička se Jana Palacha opakovaně ptala, zda podobných sebevražedných činů bude víc. Na to však Palach konkrétní odpovědi nepřináší. “Je možné, že nás bude víc,” uvádí. Na dotazy po přesných číslech však odpovídá “Nevím.” 

Lékařka se na nahrávce ptá, zda si Palach nemyslí, že by další lidé neměli jeho čin už následovat. “To záleží na situaci,” odpovídá on. Kmuníčková tedy chce vědět, v jaké situaci tzv. »Pochodně« přestanou. “Když bude zrušena cenzura,” odpovídá mladík a dále požaduje zákaz rozšiřování propagandistických novin Zprávy.

Uběhlo 30 let od Palachova týdne: Nečekané protesty otřásly komunistickým režimem

Psychiatřička se Palacha několikrát vyptává, zda má velké bolesti a naznačuje, že další lidé už by trpět neměli. “To záleží na tom, jaké stanovisko zaujme strana a vláda,” odpovídá Palach. Žena odporuje, že jeho čin bohatě stačí, aby o požadavcích odpůrců režimu věděl celý svět. “Nesmím si o sobě moc myslet,” odpovídá však Palach sípavým hlasem.

“Jendo, hrozně to bolí?” ptá se hlas Kmuníčkové. “Dost,” připouští Palach na pokraji vědomí. “Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,” dodává.

16. ledna 1969 se dobrovolně upálil: Palach chtěl svým činem vyburcovat národ z letargie

Jan Palach (†20) nebyl jediný. Upálil se i Jan Zajíc (†18) nebo Evžen Plocek (†39)

A další skutečně následovali. Hovoří se až o 29 jménech, mnozí však zůstali zapomenuti. Jedním z nejznámějších je dnes Jan Zajíc, teprve osmnáctiletý mladý muž. Ten se dobrovolně upálil symbolicky 25. února 1969, v den výročí komunistického puče z roku 1948, na pražském Václavském náměstí jen pár desítek metrů od místa, kde se v polovině ledna upálil Palach.

Na svůj čin se důkladně připravil a napsal řadu letáků, ve kterých zdůvodňoval své rozhodnutí. “Znám cenu života a vím, že je to to nejvyšší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit,” napsal například. “Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím,” stálo v jednom dopise.

Zprávy - další články