Zapomenuté tradice: Co dělali naši předci na sv. Barboru?

Možná to ani nevíte, ale řezání větviček nebylo zdaleka jedinou tradicí, která se v minulosti vázala ke svátku sv. Barbory. Naopak, k tomuto dni se jich váže opravdu hodně. Naši předci je s radostí dodržovali a tento den pro ně býval velkou událostí, dnes už však většina zvyklostí upadla v zapomnění. Některé zvyky vás možná překvapí! 

Dámy, nezapomeňte si utrhnout barborky. Víte, co tenhle prastarý zvyk znamená?

Svátek svaté Barbory připadá na 4. prosince. Důležitým byl hlavně pro mladé, neprovdané dívky, které díky třešňovým větvičkám zjišťovaly, kdy a za koho se provdají. Hned po nich si tento svátek však oblíbily zejména malé děti. Proč?

Dvě nadílky

Dnes už nadílky nosí dětem v předvečer svátku sv. Mikuláše právě on v doprovodu čerta a anděla, ještě v nedávné minulosti to ale bylo trošku jinak. Mikuláš chodíval přímo v den svého svátku, tedy 6. 12. Ještě před ním však do domovů malých dětí zavítala právě Barbora, patronka dětí v nesnázích.

Řezání barborek nebylo jen zvykem mladých dívek: Co znamenaly pro ostatní?

Jednat se mělo o tajemnou dámu, kterou jen tak někdo nemohl zahlédnout. Maminky 4. prosince poslaly své děti na chvíli ven nebo pro něco do sklepa a mezitím zapálily svíčku. Kolem ní rozmístily cukroví, jablka a ořechy a když chtěly potomkům naznačit, že by se měli chovat lépe, i nějaké to uhlí. V některých rodinách se svátek slavil pomocí punčochy za oknem, která se zázračně naplnila dobrotami.

Návštěvy Barborek

Jinde zase chodívalo Barborek hned několik a byly z masa a kostí. Tato tradice se dodržovala hlavně na vesnicích. Mladé dívky se oblékly do bílých šatů, rouch či prostěradel, většinou přepásaných rudou stuhou, rozpustily si vlasy a zčesaly si je přes obličej. Na hlavách nosily zelené věnce, zvonečky nebo různé korunky. Přes obličej mohly mít i bílý závoj. Podle legendy je na zem sesílal svatý Petr z nebe po zlatém provaze.

Prosincový horoskop: Raky čeká zážitek na celý život. Štíři, nezapomínejte na svou sexualitu

Dívky chodily nejčastěji ve dvojicích nebo trojicích, mohlo jich však být klidně i více. Společně obcházely vesnici, šeptaly “mulisi, mulisi” (modli se, modli se) a říkaly speciální koledy a říkanky.

Před každým domem cinkaly zvonečky, metlou zabouchaly na okno a bez vyzvání vstupovaly dovnitř. S sebou nosily košíky plné jablek, ořechů, cukroví ve tvaru srdíček a speciálního pečiva, kterému se říkalo barborky či faulky. Dobroty rozdávaly dětem. Na ty, které podle rodičů zlobily, měly připravenou metlu z větviček, kterou jim pohrozily.

Životní styl - další články