Štěpán Mareš: Zelený Raul měl běžet tři měsíce, nakonec z toho bylo 28 let. V Evropě to nemá obdoby

Hostem podcastu Trefa do Černé(ho) Lucie Černé je ilustrátor, malíř a a kreslíř Štěpán Mareš, který je znám především jako autor Zeleného Raula. S Luckou probrali třeba Káju a Jana Soudkovi, Zeleného Raula nebo proč v noci skoro nespí.

Když uslyšíte jméno Štěpána Mareše, mnoho lidí jako první napadne karikaturista. Nejvíce ho proslavil Zelený Raul, ale v jeho portfoliu je toho mnohem víc. Je to kreslíř, malíř a tvoří i s olejomalbami. Pracuje devět hodin denně a klidně vstane i uprostřed noci, protože s tím co namaloval, není spokojený. „Nedá mi to, vstanu, jdu k plátnu nebo ke stolu a předělávám věci, které se mi předtím zdály, že jsou hotové a v pořádku. A já to musím opravit, ale mám pocit, že tam je potřeba ještě něco dodělat. A pak se vůbec nevyspím. Vstanu třeba ve tři a ty opravy končí třeba v poledne, pak začíná další práce. Nevyspíte se vůbec,” říká Mareš s tím, že mu asi stačí spát třeba tři čtyři hodiny. A podle svých slov takový  byl vždycky. „Už jako dítěti mi vadilo, když jiné dítě udělalo bábovku na pískovišti a ona nebyla souměrná. To se musí zničit a hezky znova.”

Jeden z jeho prvních obrazů je olejomalba s názvem Grace Kelly a dokonalost krásy. „Jsem pyšný na jedno z nejlepších svých děl ve svých 17 letech. Vezl jsem ho ukázat Janovi i Kájovi Soudkovi a oba koukali a ptali se mě kolik mi je a říkali, že je to úžasné dílo. Když si to dáte na zeď a zhasnete světla, tak to v takovém přítmí vystupuje z toho obrazu,” popisuje Mareš, který se s Kájou Soudkem seznámil tak, že mu napsal dopis. Následně se stali přáteli. „Přátelili jsme se stali i s Janem, který mi napsal dopis v roce 1989, že se mu líbí moje písmo. Obsah dopisu ho nezajímal, ale písmo, jak je stavěné. Napsal mi, že píšu jako Joe Kubert, což byla kreslířská ikona a já jsem si toho hrozně vážil. Jan mi napsal, protože se mu líbilo, jak píšu a pak jsme se spolu začali kamarádit, ale někdy to s ním bylo hrozný,” vzpomíná s úsměvem kreslíř.

Se scénáristy Zeleného Raula jsem se dohadoval často

Mareš je bezesporu spojený se Zeleným Raulem. Nápad na něj vznikl v restauraci Demínka v roce 1995. „Nenapadlo mě, že z toho bude takový fenomén. V Demínce jsme seděli s Tomášem Baldínským, Milanem Tesařem a Danem Hrubým a vymysleli jsme s tím, že to poběží tři měsíce a nakonec to běželo 28 let, což v Evropě nemá obdoby. Je tady Asterix a Obelix nebo Rin Tin Tin, což ale dělá třeba dvanáct lidí, my to dělali pak už ve dvou. Týden a týden jsme ten díl hrnuli pořád před sebou.” Po celou dobu to Mareše bavilo. „V roce 1996 jsme si říkali, jestli když nám bude třeba 50 let, že to bude ještě vycházet a nedovedli jsme si to představit. Teď je mi 51 let a něco podobného dělám pořád.”

Zelený Raul vznikal podle scénáře a jak sám Mareš přiznává, často se stalo, že s nimi polemizoval. „Několikrát se stalo, že jsme se pohádali. Respektoval jsem to, co vymysleli, protože vím, že to není jednoduché vymyslet scénář ke komiksu, ale někdy se stalo to, že jsme se pohádali; den jsme spolu nemluvili, ale já jsem pak potřeboval kreslit a musel jsem se nimi domluvit. V jednom díle byl Zdeněk Svěrák jako pedofil, který zneužívá Kolju a to jsme se nimi pohádal, že to kreslit nebudu. Bral jsem to, že se to nehodí. Nakonec to vyšlo, byť v trochu osekané verzi, ale ne že by to byla autocenzura, ale dohodli jsme se na tom, že to upravíme,” vzpomíná. Za těch 28 let mu bylo často vyhrožováno. „Nebál jsem se, ale je to nepříjemné. Přišlo několik tisíc dopisů s vyhrožováním smrtí. Vy se nebojíte, ale díváte se přes rameno, když jdete v Praze po ulici. S policií jsem to neřešil. Kdybych chtěl být populárnější, tak možná, ale o to jsem nestál.” Podcast Trefa do Černé(ho) můžete slyšet na platformě Youradio Talk. 

Životní styl - další články