Sport nás dělá šťastný a i přes náš handicap je to důležitá součást našeho života, říká vozíčkářka

Končí s invalidním vozíčkem život? Rozhodně ne! O tom je přesvědčen Sportovní klub vozíčkářů Praha (SKV), díky kterému mohou handicapovaní lidé sportovat. O tom, jaký je život na vozíků promluvila v podcastu Dobro skladem předsedkyně klubu Michaela Krunclová, nadějný paraplegik Martin Lukáš a ultramaratonec René Kujan, který vozíčkáře podporuje. Podcast si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Od roku 1991 vytváří Sportovní klub vozíčkářů Praha podmínky pro sportování tělesně handicapovaných. Nyní zastřešuje sedm sportovních oddílů; florbal, lyžování, potápění nebo třeba tancování. Aktivních účastníků na vozíku je už více než sto. Michaela Krunclová je na vozíku a poté, co se jí narodila dcera, chtěla, aby s ní mohla dělat to co zdraví rodiče se svými dětmi. „Dostala jsem se do Centra Paraple, kde si můžete vyzkoušet spoustu věcí, třeba sport. Handicap nebrání tomu, aby člověk sportoval a dělal spoustu věcí jako zdravý člověk. Potřebuje k tomu ale jiné zázemí,” říká Krunclová. Martin Lukáš měl nehoda na motorce a dlouho nevěděl, co s ní bude dál. Stolnímu tenisu se věnoval už před úrazem a chtěl se k němu vrátit i na vozíčku. S vážnou nehodou má zkušenosti i ultramaratonec René Kujan. „Na vozíku jako takovém jsem nikdy neseděl. Ale měl jsem nehodu, kvůli které jsem musel několik měsíců jen ležet nebo stát. Na rehabilitacích jsem se s vozíčkáři potkal.”

SKV Praha pomáhá vozíčkářům seznámit se se sportem. „Každý handicap je jiný. U nás si můžou vyzkoušet daný sport a zjistit, který jim jde. Pak se mohou účastnit se tréninků, závodů a lidi vedeme k pravidelnému sportování. Moc nás těší, že se přidávají další lidé s handicapem a v současné době máme okolo 150 sportovců po celé republice. Není to ale o tom, že by člověk v daném oddílu dělal jen jeden sport. Třeba člověk, co hraje stolní tenis, se pak dostane do oddílu outdooru a jede si s námi třeba zalyžovat nebo na kola,” popisuje předsedkyně. Velkým tématem je samozřejmě i financování, protože se často jedná o drahé pomůcky. „Máme takový propočet, který nám řekne, kolik stojí jeden den sportování vozíčkáře naší organizace. Když se sečtou všechny náklady, tak průměrná částka jsou tři tisíce.”

Spousta vozíčkářů začala sportovat až po zranění

Nadějný stolní tenista Lukáš si chválí nejen finanční podporu, ale i zázemí SKV Praha. Krunclová přiznává, že největší problém měli na začátku, protože o nich nikdo nevěděl. „Dnes už si nás lidé jsou schopni sami vyhledat. Spolupracujeme s třeba s Centrum Paraple.” Velmi si cení podpory od lidí. „Rozhodně se nesetkáváme s hejty, naopak. Lidé nás obdivují za to, co děláme. Někdy je ale těžké jim vysvětlit, že kromě pomůcek je pro nás hodně důležitý i ten sport. Je to něco, co nás dělá šťastný a je to důležitá součást našeho života,” vysvětluje Krunclová.

S tím souhlasí i Kujan. „Spousta vozíčkářů mi říká, že sportovat začala až když byli na vozíčku. A já to mám stejně, pořádně běhat jsem začal až po úrazu. Není nic jednoduší, než si otevřít stránky SKV a tam najít všechny potřebné informace. Obohatí to život nejen tomu dotyčnému po fyzické a duševní stránce, ale i jeho okolí.” SKV Praha má nyní sedm oddílů, ale jak sama předsedkyně říká je možné, že do budoucna se ještě rozšíří. „Nyní si brousíme zuby na badminton, který je na vzestupu, ale v Praze ještě není oddíl. Tak uvidíme.” Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články