Sagi se zcela přizpůsobí seniorům, má na to dar. Když vidím ty emoce, stojí to za to, říká jeho majitelka

O tom, že zvířata mohou pomáhat seniorům se už všeobecně ví. Bývají to kočky, psi, ale také koně. Jedním z nich je Sagi, se kterým jeho majitelka Veronika Volgemutová jezdí do domova Sue Rider v Praze. Veronika společně s aktivizační pracovnicí domova Petorou Selingerovou a klientkou domova Vlastou Šiškovou, byly hosty v podcastu Dobro skladem. Ten si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Je mu 9 let, miluje spánek a mrkev. Řeč je o asistenčním koni Sagim, který už třetím rokem se svou majitelkou Veronikou Volgemutovou objíždí domovy seniorů, stacionáře i hospice. K úsměvu přinutí i ty seniory, kteří už dávno přestali komunikovat a k pohybu přiměje ty, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžko nebo vozík. K založení organizace Asistenční jednorožec vedlo Veroniku to, že po pádu z koně byla upoutaná na lůžko. Sagi jí pomohl i v rehabilitaci. „Sagi mi ukázal, jak může pomáhat. I když jsem měla celý rok bolesti, tak s ním jsem měla možnost na to zapomenout, byl pozorný, pomáhal rozpohybovat všechny problémy a chtěla jsem se o tuto jeho skvělou vlastnost podělit s ostatními,” vysvětluje Volgemutová, která s domovem Sue Rider dlouhodobě spolupracuje.

Sagi nicméně musel projít speciálním výcvikem, aby mohl získat certifikát a společně se svou majitelkou jezdit pomáhat. „Kůň musí během zkoušky dobře reagovat na stresové situace, musí být klidný, dobře přistupovat k vozíku, nesmí se leknout. Sagi zkoušky udělal rychle, nebyl s tím problém,” vysvětluje Volgemutová. Hipoterapie se věnuje řada koní, ale Sagi je zaměřen na dotykovou terapii. „Zcela se přizpůsobí seniorům a myslím, že na to má speciální dar. Klienti ho mohou i čistit, on u nich většinou usíná. Mohou si ho i pohladit, a i když je to někdy bolí, tak do toho dávají všechno. Když vidím ty emoce, tak to stojí za to,” usmívá se Sagiho majitelka. S příjezdem tak velkého zvířete se ale pojí řada bezpečnostních opatření. „Nikdy nedovolím, aby byl klient za jeho zadníma nohama, o to prosím i personál. Potřebujeme i dostatečný prostor,” dodává Volgemutová.

Bez živého tvora by se nám špatně žilo

Personál i klienti domu Sue Rider jsou zvyklí, že za nimi chodí kočky nebo psi, ale kůň není zas až tak všední. „Vždycky mě překvapí, že se Sagi chová hrozně laskavě, je to něžný obr,” usmívá se aktivizační pracovnice. S tím souhlasí i klientka domova paní Vlasta. „Každé zvíře, které nás navštíví, musí vycítit atmosféru, pak se vnitřně uklidní. Bez živého tvora by se nám špatně žilo.” Návštěva v domově probíhá většinou hodinu, ale jak sama Veronika říká, jedna návštěva se protáhla i na tři hodiny. „Sám Sagi dá pak už najevo, že je lepší skončit. Jsem ráda, že mi dá znamení, je pro mě důležité, aby nebyl přetížený,” říká majitelka Sagiho.

Sagi byl v domově Sue Rider už několikrát a podle Selingerové to má na klienty pozitivní dopad. „Vždycky se těší, zároveň tím, jak je to nevšední, tak je to pro nás takový svátek. Máme s ním spojené moc hezké zážitky.” Sama Volgemutová přiznává, že si od klientů vyslechla už spoustu dojemných příběhů, kterou často spojeny právě s koňmi. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články