Vyhledávání
Zavřít
Richard Chlad: Atmosféra 90. let mi chybí. Dnes nikdo nechce nic dělat, ale všichni chtějí velké peníze
Richard Chlad (Zdroj: Frekvence 1)
Milovník rychlý aut a krásných žen. Český miliardář a bývalý automobilový závodník Richard Chlad je považován za krále hazardu, sběratele aut, který má ve své sbírce i několik luxusních vozů. S Lucií Černou si povídal o podnikání, atmosféře devadesátek, ale i o kontroverzním podnikateli Radovanu Krejčířovi.
Richard Chlad byl ve správný čas na správném místě a chopil se příležitosti. Za jeho úspěchy stojí třicet let tvrdé práce a to včetně jeho koníčku, které svého času bylo automobilové závodění. Když si jeho jméno ale člověk zadá do vyhledávače, vyskočí mu, že je to miliardář. „Já tu cestu nikdy moc neřešil. Odmala jsem byl zvyklý makat, protože jsem vyrůstal u prarodičů na statku. Sloužil jsem jako levná pracovní síla, přišlo nám to normální pracovat a věděl jsem, že v životě nic není zadarmo. Na druhou stranu jsem ale pocházel z docela dobře situované rodiny, šel jsem i na vysokou a během té doby jsem šmelil s kdečím, abych si vydělal. Přišlo mi to normální, ke všemu jsem přistupoval lehce. Když se teď ohlédnu za svůj život, tak se nemám za, co stydět, občas to byla divočina,” rekapituluje podnikatel. Velká změna přišla v roce 1988 a následně po revoluci, kdy se v podniku, ve kterém šéfoval, dostaly výherní automaty. „Jako mladý elév jsem je dostal na starosti. Asi jsem byl jeden z mála lidí v republice, co o té loterii měli trochu přehled. Důležitá byla i jazyková výbava, dnes mluvím pěti jazyky.”
Chlad byl v 90. letech úspěšným podnikatelem a využíval svobodu, která v Česku najednou byla. „Devadesátky byly takový, že všichni bez ohledu na to, jaké jsme měli profese či vzdělání, jsme měli obrovskou chuť podnikat a obětovat tomu všechno. Dělali se víkendy, Vánoce. To nadšení bylo strašně fajn, ale zase jsme si tím zkazili přístup, protože jsme byli zvyklí lusknout a všichni makali a bavilo je to a chtěli to mít zaplacený.Dnes mi tahle atmosféra strašně chybí, protože dnes nikdo nechce nic dělat, ale chtějí za to velký prachy. Tehdy to všechno fungovalo a bylo jedno, zda jste zedník nebo poslanec,” vzpomíná. Velkou osobností 90. let byl i podnikatel Radovan Krejčíř. „Neobchodoval jsem s ním, protože to na mě bylo hrozně divoký. Často si ode mě půjčoval peníze a pak si u mě na dva roky pronajal kancelář. Byli jsme kamarádi.”
Své podnikání dnes už předal především svému synovi Richardovi. „Vyplynulo to přirozeně. Když nastupoval do práce, tak měl pocit, že bude rovnou řídit celou firmu po tátovi. Teprve tam zjistil, že to není jen o vysoké škole a o znalostech, ale o tom, že respekt, úctu, lidský přístup k zaměstnancům si musel vydobýt. Trvalo mu to asi sedm let, ale tady ho život teprve naučil, že musí vnímat každého, kdo je mu podřízen,” popisuje podnikatel, který je také velkým milovníkem aut. Ten má ve své sbírce i jedny z nejdražších aut na světě – Bugatti Veyron a Bugatti Chiron. Ve sbírce má ale zhruba 27 podobných kousků. „Auto si vybírám podle počasí a podle toho, co mám za schůzky a zda chci někoho naštvat nebo mu udělat radost,” směje se.
Na dálnicích byl dal neomezenou rychlost
Ve sbírce má takové kousky jako jsou Buggati, Maserati, Ferrari a spoustu dalších. „Auta půjčím opravdu mým prověřeným kamarádům – řidičům. Ale že by mi někdo zavolal, že chce půjčit auto na víkend, tak to ho pošlu do půjčovny. Momentálně mám nově Aston Martin, je to krásné auto,” rozplývá se milovník aut. S tím samozřejmě rezonuje iniciativa 30 pro Prahu. „Mimo město by se na běžných silnících mohlo jezdit do 120 km/h, protože silnice na to mají. Dálnice bych dal bez omezení, není důvod omezovat rychlost. Po hlavních páteřních komunikacích bylo běžné, že se dříve jezdilo 70km/h a nevidím důvod, proč by to dnes nemělo být. Padesátka je nejnižší možná rychlost. Je to buzerace a nahánění peněz do státního rozpočtu perzekucí řidičů. Je potřeba míru předpisů povolovat a ne to jen utahovat, až ten šroubek praskne. Až se řidiči naštvou, tak se politici budou divit, že jsou tu problémy od masy lidí, od kterých by to nečekaly. 30 pro Prahu nejsou normální lidi, jsou to blázni,” upozorňuje Chlad. Sám říká, že rychlost nedodržuje, ale jede tak, aby nikoho neohrozil. Podcast Trefa do Černé(ho) můžete slyšet na platformě Youradio Talk.