Seniorům nejde ani tak o samotný dárek, jako spíš o tom si popovídat, říká ředitelka fondu Moje velké přání

Samota je pro seniory často největším hendicapem. S tím se snaží pomáhat nadační fond Moje velké přání, které plní seniorům přání. Jaké přání už fond splnil a jak vůbec celý fond pracuje? Hosty podcastu Dobro skladem byla zakladatelka fondu Marcela Nevšímalová a klientka Anežka. Podcast si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Největším nepřítelem seniorů je samota. I proto je tady nadační fond Moje velké přání, které se snaží dlouhodobě nemocným seniorům splnit jejich přání v podobě zážitků. „Velkým problém je se k nim dostat a získat jejich důvěru.  V době podvodníků velice klesla důvěra ve společnosti. U nás jsou prioritou senioři doma, ne ve velkých zařízení,” říká na úvod Marcela Nevšímalová. Fond se orientuje nejen na dlouhodobě nemocné, ale i osamocené seniory. „Kontakt na ně většinou dostáváme přes jejich pečovatele a pak si velice opatrně musíme získat jejich důvěru. Setkáme si s nimi, popovídáme si a tam zjistíme, jaké přání mají.”

Některá přání ale vzhledem k věku klientů splnit nejdou. „Přání jsou různá; s někým se setkat nebo jet na nějaké hezké místo. Nejde říct, které přání bylo nejkrásnější, ale rádi vzpomínáme na setkání paní Anny s panem profesorem Hilským, když si pak společně povídali o Shakespearovi,” popisuje zakladatelka a dodává, že zařídit podobná setkání vlastně není takový problém, jak by se mohlo zdát. „V logu máme, že se lidi nesmí bát mít sny, a proto se my nesmíme bát jim ty přání splnit. Třeba setkání jedné klientky s panem Margitou byl splněný sen pro oba dva.” Zatím se jim nestalo, že by jim někdo přání odmítl.

Peníze do fondu jsme si schopni sami vydělat

Součástí splněného přání jsou i dobrovolníci, kteří často dotyčné seniory doprovází na místo. „Velice pečlivě je vybíráme, protože se nám i stalo, že dobrovolník naváže přátelství se seniorem a pak nám zavolá, že přání absolvovali znovu. Je to moc hezké, ale musíme být opatrní, aby to byl kvalitní dobrovolník a neriskovali jsme zdraví seniorů.” Nevšímalová přiznává, že i když se snaží zůstat v životě seniorů i po splnění přání, není to jednoduché. „Prvně je seznamovací schůzka, pak splněné přání a pak se ještě setkáme a povídáme si o tom přání. Často zjišťujeme, že o to samotné přání nešlo, ale spíš o to něco zažít a popovídat si. Seniorů je ale už hodně a nestíhali bychom se s nimi nějak aktivně sházet. Dnes se spíš těm věrným, které jsme měli od začátku, zavolat před Vánoci,” přiznává.

Moje velké přání pomáhá šestým rokem a za tu dobu udělali radost už desítkám seniorů. „Nemáme žádná pravidla, kolika z nich za rok uděláme radost, protože přání nejsou zas tak finančně náročná. Ročně je to zhruba 8-10, protože nikdo z nás ve fondu nepracuje a děláme to ve volných chvílích. Nejde o kvantitu, ale o kvalitu,” vysvětluje zakladatelka. I přesto ale fond nějaké peníze na chod potřebuje. „Řekli jsme si, že nikdy nebudeme vyhlašovat žádné veřejné sbírky. Peníze si jsme si schopni vydělat třeba díky vyrábění adventních věnců nebo pomocí charitativních aukcí, kde dražíme věci, které nejdou koupit. Vítěz si třeba mohl jít udělat vlastní šperk,” popisuje Nevšímalová. Sama přiznává, že na začátku toužila potom, aby se práci ve fondu mohla věnovat na hlavní úvazek, ale dnes je ráda, že to má jen jako koníček. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.

Životní styl - další články