Vyhledávání
Zavřít
Léto láká Čechy k vodě, neznají ale rizika, varují experti. Kde číhá skryté nebezpečí?
Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock
Teplé počasí láká lidi k vodě, každý rok ale v České republice utone zhruba 180 lidí a řada dalších utrpí zranění. Ačkoli se různá varování objevují rok co rok, některé chyby se stále opakují. Na co si dát pozor a kde číhají nečekaná nebezpečí?
Letní sezóna je v plném proudu a řada lidí v parném počasí hledá ochlazení právě u vody. Každý rok se ale najde řada z těch, kteří podcení prevenci, a dojde tak k množství zbytečných úrazů a v nejhorších případech i úmrtí.
Rozdíly ve sladké a slané vodě
Málokdo například ví, že existují rozdíly mezi tonutím ve sladké a ve slané vodě. “Tonutí ve slané vodě je záludnější, mořská voda v plicích natáhne další vodu z krve a dochází k tzv. druhotnému utonutí,” vysvětlil pro Frekvenci 1 praktický lékař a spoluzakladatel technologického startupu “virtuální sestra Emmy” Ondřej Sobotka.
V případě tonutí ve slané vodě je proto potřeba postiženého okamžitě dopravit do nemocnice, a to i v případě, že zdánlivě nemá žádné problémy. I po několika hodinách totiž mohou přijít další následky.
“‘Druhotné’ znamená, že vlastně slaná voda v plicích ‘vytáhne’ další vodu z krve do plic. Protože má tendenci se naředit, tak voda putuje z krve do plic. A tím je tedy tonutí v mořské vodě nebezpečnější. Člověk už je z vody venku, ale vlastně ho znovu ohrožuje ‘utonutí’, protože se mu plíce zaplní vodou,” vysvětlil lékař.
Rozdíly u dětí a u dospělých
Problémy může způsobit například i zaskočení jídla nebo pití při konzumaci ve vodě, v případě malých dětí pak například vdechnutí části hračky či jiného předmětu. “Obecně u dětí je častější příčina v poruše dýchání (dítě se zadusilo kuličkou, jídlem apod.), je potřeba zkusit nejdříve odstranit překážku a začít okamžitě i s umělým dýcháním,”popsal Sobotka.
“U dospělých není umělé dýchání tak důležité, pro laickou první pomoc se doporučuje jen provádět srdeční masáž, příčina zástavy srdce bývá častěji,” radí lékař. “Rozdíly v první pomoci jsou jen drobné – věk, stav těla, zdravotní stav,” doplňuje instruktor vodního záchranářství Jaromír Laštovka.
Času je vždy málo
Pokud si všimneme, že někdo ve vodě zápasí o život, jde o vteřiny. “Jak dlouho je někdo schopný bojovat o život záleží na jeho fyzické výkonnosti,” uvádí Sobotka. Ani v případě, že dojde k zastavení srdeční akce, není ale ještě všechno ztraceno. “U dětí byly zaznamenány případy, kdy k oživení došlo i do půlhodiny bez následků, záleží i na teplotě vody při topení se. U dospělých je tento interval tak do 10 min,”popsal lékař.
To potvrzuje i Laštovka. “Času je vždy málo,” varuje záchranář. Podle něj velmi záleží na konkrétních podmínkách. Důležité je zklidnit tonoucího, promyslet svoje schopnosti a správně se rozhodnout. Můžeme například použít něco z našeho okolí jako pomůcku, zavolat pomoc nebo provést záchranu osobním zásahem.
Při záchraně riskujeme vlastní život
Podle Laštovky bychom se nikdy do záchrany neměli pouštět bezhlavě. “Vždy zvážit svoje schopnosti – mám na to, nebo nemám. Vždy dávám v sázku svůj vlastní život,”připomíná. Důležité je podle něj rychlé vyhodnocení situace a ideálně dát okolí na vědomí, že bude prováděna záchranná akce.
Spoléhat na to, že si člověk v nouzi o pomoc řekne sám, se přitom nevyplácí. “Kdo má plná ústa vody, nemůže křičet a nemá energii na to, aby mával okolo sebe rukama,” vyvrací známý stereotyp lékař Sobotka.
Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock
Co dělat, pokud tonoucího strhne proud?
Někdy se stane, že tonoucího například strhne silný proud. “Rozdíl je jen ve fyzické náročnosti. V proudící vodě záleží na zkušenostech, fyzické a psychické odolnosti,” popisuje záchranář Laštovka. V takovém případě radí splouvat na zádech, držet obličej nad vodou a hledat místo, kde by se dalo bezpečně vylézt na břeh. Pomoci může i tzv. vratný proud.
Při jakékoli záchranné akci je nutné dbát na prvním místě na své vlastní bezpečí. “Topící se zachránce nepomůže,” varuje Sobotka. Zachránce může například sám sebe zajistit lanem, ideálně s návodčím na břehu, podat topícímu se raději větev, pádlo, lano či cokoli jiného, nebo povolat další pomoc. “Topící se je potenciálně velmi nebezpečný i pro zachránce,” upozorňuje.
“U silného proudění musí být rozhodování rychlé a k tomu adekvátní ochrana záchranářů jdoucích zachraňovat do vody. Po vytažení provést ošetření, nebo KPCR (kardio-pulmo-cerebrální resuscitace, pozn. red.) podle stavu zachráněného a jde-li to, tak jej přenést na bezpečné místo, kam se může dostat zdravotnická záchranná služba,” radí Laštovka.
Nebezpečí jménem jez
Co dělat, pokud se někdo dostane pod jez? “Je to závažná chyba, nebo nešťastná náhoda. Jediná šance je snažit se udržet se na hladině, šetřit síly a čekat na pomoc. Mám-li vědomosti o funkci vratného proudu a vývaru, tak opět za šetření sil provedu opakovaně všechny úkony pro vyplutí z nebezpečného prostoru,” radí zkušený záchranář.
Nejčastější chyby
Nejlepší je ale nepodcenit nebezpečí a nezapomínat na prevenci. Základní poučky jsou přitom celkem jednoduché. “Nenechávat malé děti bez dozoru ve vodě, používat záchranné vesty na člunu i když jsem plavec,” radí Sobotka. “Respektovat upozornění na nebezpečí, nechat si poradit od zkušenějších, mít odpovídající vybavení, získat informace o místě kam se chystám. Věnovat se konkrétním změnám počasí i vodního stavu,” pokračuje Laštovka.
Ilustrační foto. Zdroj: ČTK
Letní radovánky často spojují pobyt u vody a popíjení alkoholu, to je ale podle odborníků ta nejhorší kombinace. “Alkohol je snad největší průšvih – nelézt do vody pod vlivem, neopíjet se,” radí Sobotka. Mezi nejčastější chyby podle něj patří také podcenění situace a frajeřina, nebo skákání do vody v místech, kde není jasná hloubka.
“Nejčastější chyby jsou přecenění vlastních sil, podcenění nebezpečí, špatná příprava na akci, přílišná sebejistota při provádění akcí, které jsem uměl, ale dlouho neprováděl. Scénáře jsou vždy stejné: adrenalin, smůla, nezkušenost, nezodpovědnost vůči sobě i ostatním,” shrnuje Laštovka.
Lidem chybí zkušenost s tekoucí vodou
Podobně to vidí i Stanislav Ježek, manažer svazu sekce divoká voda a člen organizačních výborů pořádání Světových pohárů, mistrovství světa a mistrovství Evropy. “Z mého pohledu jde často o obecný problém ničím nepodložené sebedůvěry a nulové zkušenosti. Lidé si pomalu zvykají na to, že je před vším chrání systém a nějaká opatření a zapomínají, že největší pozor musí dávat sami na sebe (všude cedulky co nesmíte, na hřištích jedině 100% bezpečné prolézačky – takže jako dítě ani nezjistíte, že můžete spadnout a že to pořádně bolí, atd.),” popsal Ježek.
Vodáci na Otavě, ilustrační foto. ČTK
“To, že vám někde půjčí vybavení na vodu a jedná se o službu v žádném případě nezaručuje, že se vám nemůže nic stát. Prostě máte jen vybavení a do jak těžkého terénu s jakými dovednostmi se pustíte, je závislé pouze na vás,” varuje Ježek.
Podle něj nemá spousta lidí žádné zkušenosti s tekoucí vodou. “Dříve si děti hrály v potocích a menších tocích, přecházeli řeky, brodili apod. Dnes se tato zábava často přesouvá do akvaparků, kde je většinou opravdu zaručeno, že se vám nemůže nic stát. A tak lidem chybí zkušenost z toho, jak je obtížné jen přejít větší potok, kde teče rychlý proud, který vám podráží nohy i když je tam hloubka jen po kolena. Jak jsou kameny kluzké a přitom sakra tvrdé či ostré. Tam si teprve uvědomíte sílu vody. Pokud však takovou zkušenost lidé nemají, nevěří, že by ta trocha tekoucí vody mohla být nebezpečná. Natožpak, když je jí opravdu hodně a teče rychle. Zkrátka jsme se často příliš vzdálili od přírody a naše návraty k ní nejsou doprovázeny potřebným respektem,” je přesvědčen.
Rizika při sportu
Nebezpečí se ale nevyhýbá ani ostříleným sportovcům. “S čím se poměrně často setkávám, je problém koupání bezprostředně po sportu (případně i vodní překážky během různých závodů – běžecké, překážkové apod.), kdy se lidé rozehřátí sportovní aktivitou doslova vrhnou do vody, často ale třeba i v horských oblastech i studené, přičemž mohou následovat křeče, v hlubší vodě i riziko topení se, teplotního šoku, infarktu apod.,” popisuje trenérka pohybu a zdravého životního stylu Veronika Dvořáková.
“Stejný problém může nastat u dětí, které do vody jdou také rozpálené a nemají v tom ještě určitou zdrženlivost,” varuje Dvořáková. Současné teploty přitom podobným situacím přímo nahrávají.