Každý si zaslouží druhou šanci, i člověk co vyjde z vězení. Když venku nemá oporu, je to těžké, říká ředitelka věznice

V České republice je míra recidivy 70%, což je jedna z nejvyšších v EU. Odsouzeným ve výkonu trestu narůstají dluhy a po propuštění se nemají kam vrátit. O tom, jak recidivisty vrátit do společnosti, se od roku 2016 stará projekt Yellow Ribbon, který organizuje platforma složená z Rubikon Centrum a vězeňské služby České republiky. Hosty podcastu Dobro skladem byla iniciátorka projektu Gabriela Slováková a Veronika, která se díky platformě vrátila po výkonu trestu zpět do normálního života. 

Vize projektu Yellow Ribbon je společnost, která dává lidem s trestní minulostí a jejich rodinám druhou šanci na slušný život. Do České republiky ho přivedla Gabriela Slováková, která je také bývalou ředitelkou věznice Kuřim. „Věřím, že každý si zaslouží druhou šanci. Přivezla sem ten projekt ze Singapuru, kde mají velmi přísný trestní systém, dokonce tam mají i tělesné tresty. Byla jsem v šoku z toho, jak moc je náš a jejich systém odlišný a přesto máme stejnou vizi vrátit lidi do života. Naše společnost je poměrně rigidní a špatně přijímá témata, o kterých se nemluví. Vězni jsou jedno z těch témat a nikdo nepřemýšlí, co s nimi. Lidé, co se snaží, by druhou šanci dostat měli,” myslí si Slováková.

Lidem, kteří se z vězení vrací zpět do normálního života, pomáhají nejrůznějšími projekty, terapiemi, které se týkají zaměstnání, drog, s dluhy. „Člověk vyjde z vězení ven, kde ho často nikdo nečeká. Musí na úřad, najít si práci i bydlení. Je těžké, když nemáte tu oporu. Podpora a pomoc je extrémně důležitá. Jsou lidé, kteří mají rodinu a do vězení se nikdy nevrátí, protože udělali drobný přešlap. Pak jsou lidé, kteří se tam vrací opakovaně. Je tady ale velká skupina lidí, u kterých musíme napnout síly jako společnost a pochopit, že jsou to lidé, kteří chodí do práce a nefetují. A nezavírat před tím oči.” Bývalá vězenkyně Veronika druhou šanci dostala. „Když se někdo, kdo se z výkonu trestu vrací a nemá se, kam vrátit, tak je to pro něj problém, i když s tím chce něco dělat. Když nastoupíte do práce, tak první měsíc peníze nemáte. Ale potřebujete je na bydlení, oblečení, jídlo, hygienu. Nastává problém, že se k tomu vrátíte a začne zase krást. Měla jsem to štěstí, že jsem se k tomu nevrátila, protože mám super tetu, dostala jsem práci, pomohl mi partner, dostala jsem zpět i děti. Je to složité, ale dá se to.”

Kdo si vězením neprošel, moc neví, co má dělat

Veronika přiznává, že se bála toho, co se stane, až půjde z vězení. Ale věděla, že si musí věřit. „Ve vězení jsou sociální pracovníci, speciální pedagogové, kteří vás navedou. Oni vám pomohou, ale musíte chtít sami.” Slováková přiznává, že ve společnosti vůči odsouzeným vládnou předsudky. „Nedivím se jim, já bych také za souseda nechtěla mít bývalého vězně. Když v tom člověk ale pracuje, tak ty lidi zná a pochopí je. Je to na každém z nás, jak se k tomu životu postaví a zda dovede přesvědčit okolí, zda si tu druhou šanci zaslouží nebo ne. Jsou velké předsudky, že každý, kdo je ve vězení je notorický kriminálník, který vás přepadne v parku a něco vám udělá. To je mýtus, protože většina lidí, co jsou ve vězení mají krátké tresty nebo opakují trestnou činnost ze zoufalství, protože nemají kam jít a co jíst. Lidé by si samozřejmě měli ostatní prověřovat, ale to, že má někdo záznam v rejstříku, neznamená, že je hned špatný a nebezpečný,” vysvětluje ředitelka věznice.

Bývalá vězenkyně slova Slovákové potvrzuje a snaží se i motivovat ženy ve vězení, aby viděly, že to jde. „Vyprávím jim svůj příběh, jak jsem to měla a snažím se jim říkat, jakou cestou by se mohli vydat. Volají mi i ženy nebo mi píšou, co mají dělat. Snažím se jim pomoct, protože člověk, co si tím neprošel, moc neví,” říká Veronika, která byla ve vězení osm let za vraždu. „Lituji toho, splácím pozůstalým i peníze. Když jste “hodní”, můžete si ve vězení najít i práci. Dělala jsem v prádelně, v kuchyni, udělala jsem si kurz na přípravu pokrmů, máte si možnost dodělat školu, základní i střední. Když pracujete, tak vám ten trest ubíhá rychleji, než když od rána do večera sedíte v kuřárně a pijete kafe. Taky jsem si tím prošla, ale díky Bohu za tu práci,” přiznává otevřeně Veronika. Podcast Dobro skladem můžete slyšet na platformě Youradio Talk. 

Až do 5. června můžete nejen pro podcast Dobro skladem hlasovat v soutěži Podcast roku. 

Životní styl - další články