Vyhledávání
Zavřít
Hrajete si s plyšáky i v dospělosti? Psycholožka prozradila, co to o vás vypovídá
Plyšová hračka v dospělosti nemusí být nutně znakem nezralosti. Je symbolem dětství a do života dospělých vstupuje častěji, než bychom věřili. Ať už to je důkaz přílišné sentimentality, potřeby zakotvení nebo znak nezralosti, plyšová hračka o nás často hodně vypovídá, píše francouzský týdeník L´Express.
Apartmá osmadvacetileté Irène má všechno, co si příbytek mladé, ale dospělé ženy žádá: moderní nábytek, drahé elektrické spotřebiče, plochou obrazovku. Musíme překročit práh ložnice, abychom nalezli něco, co nás překvapí. Na posteli trůní na polštáři plyšový medvídek.
“Může to znít dost divně, ale dostala jsem Nounou jako dárek k osmnáctinám. Maminka ho objevila v jednom obchodě a rozhodla se mi ho koupit,” říká mladá žena.
“Asi to vypadá poněkud překvapivě dostat plyšáka na prahu dospělosti, ale v té době jsem byla ve složité situaci. Začínala jsem studovat v Paříži, začala jsem žít sama. Myslím, že jsem potřebovala něco, co by mi dodávalo pocit bezpečí a trochu něhy při těchto závažných změnách, které jsem moc nezvládala,” říká Irène.
“Plyšová hračka podle mne znamená jakési zakotvení. Ještě dnes si Nounou pro mě zachoval cosi uklidňujícího. Má svou vůni a hebkost, které mě zklidňují a dodávají mi sílu. Když jsem smutná, unavená nebo se cítím být zranitelná, vezmu si ho k sobě. Dělá mi to dobře,” přiznává Irène.
“Samozřejmě jsem si vyslechla různé poněkud ironické poznámky a komentáře ohledně mé údajné nezralosti. Někteří z mých přátel považovali za nevhodné, že si Nounou nechávám v noci u sebe. Nicméně s ním nespím. Nechávám si ho v noci u hlavy postele,” svěřuje se Irène.
“Připomínky těch či oněch lidí se mě vůbec nedotýkají. Nevšímám si jich. Vedu naplněný život, dělám spoustu věcí a stavím se k problémům čelem. Necítím se být nijak poznamenána tím, že mám plyšovou hračku. Naopak, považuji spíše za zdravé, že dokážu přijmout tuto část sebe sama, tuto potřebu zklidnění ve světě, který není vždy jednoduchý,” dodává Irène.
“Málokdo to přizná, ale hodně dospělých má plyšové hračky,” potvrzuje psycholožka Catherine Pierratová, která se specializuje na dětství a symboliku plyšových hraček. “U malých dětí to je předmět, který zajišťuje spojení mezi domovem a vnějším světem. Je to vazba, která umožňuje postupné odpoutávání od matky,”říká.
“U dospělých je to trochu jiné: plyšová hračka již není vazba či pouto, ale zachovává si svou uklidňující funkci. Často si vybíráme předměty pro jejich citovou dimenzi, například to může být část oblečení milované osoby. Může to také svědčit o sklonech k pověrčivosti. Dítě přisuzuje své hračce magickou moc,” vysvětluje Catherine Pierratová.
“Dospělý dělá svým způsobem totéž. Hračka ho chrání před obtížemi v životě. Každý jí přisuzuje to, co od ní očekává, a promítá to do ní. V žádném případě to není známka nezralosti, spíše symbol všech emocí, které se skrývají v hloubi našeho mozku. Zkrátka prostřednictvím plyšové hračky v nás ožívá nejkrásnější část dětství,” dodává Pierratová.
Zdroj: ČTK