Taková normální rodinka dodnes patří k nejlepším českým sitcomům

Osmidílný seriál Taková normální rodinka, který se na obrazovkách poprvé objevil 13. března 1971, dodnes patří k nejlepším českým sitcomům. A není divu, dílo režiséra Oldřicha Dudka vzniklo podle scénáře Fan Vavřincové, která už před válkou stála za dalším nestárnoucím úkazem české kinematografie. Na základě její knihy Eva tropí hlouposti totiž natočil Martin Frič podle mnohých dosud nepřekonanou crazy komedii s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích.

Rodina Hanákova – včetně trošku potrhlé “vraždící” babičky – se přitom divákům ČST představila už v roce 1968 a vznikla vlastně náhodou. Režisér Dudek tehdy dostal k dispozici volný ateliér, do kterého přivedl sestavu svých oblíbených herců z vinohradského divadla, s nimiž právě dotočil jinou televizní inscenaci. Vzal tedy jednu z povídek Fan Vavřincové, terou se již předtím zabýval jeho kolega Vladimír Drha, a natočil podle ní detektivní komedii.

Diváci si vynutili pokračování

Divákům se svěží dílko moc zamlouvalo a vznik pokračování si vlastně vynutili svými dopisy. Fan Vavřincová s Oldřichem Dudkem tehdy, aniž by to sami tušili, postupovali jako podle nějakého návodu k natočení situační komedie amerického střihu. Jedno hlavní prostředí, v případě Takové normální rodinky obývací hala rodinné vily, k tomu postavy pouze o trochu bláznivější než je běžné a prožívající situace také jen o maličko přehnanější, než ty, s nimž se lidé setkávají každý den.

Pravda, babičku pokoušející se v zájmu co nejlepší zápletky své detektivky nanečisto vyvraždit celou rodinu nebo maminku zpívající operní árie i u vaření doma hned tak někdo nemá. Ale s nějakým tím otcem schovávajícím se před domácími pracemi za noviny nebo dědečkem, který si nejlépe popovídá se želvičkami, se už ve svém okolí setkal skoro každý. A trapasy při první návštěvě nového dceřina nápadníka nebo průšvihy nezbedných školou povinných potomků také nejsou nic neznámého.

Tvůrci se inspirovali osobním životem

Inspiraci pro základní půdorys celého seriálu – soužití čtyř generací pod jednou střechou – našla Fan Vavřincová ve vlastním životě. “Celý život jsme žili pohromadě tři a později už čtyři generace,” vzpomínala před lety na psaní Takové normální rodinky. A některé postavy psala hercům přímo na tělo – zejména účetního Koníčka, pro něhož tvůrci zlákali do jeho poslední role před kamerou Oldřicha Nového. Ten vytvořil rozkošný pár s tetičkou v podání Jiřiny Šejbalové.

Když Vavřincová herce lépe poznala, psala často jen děj beze slov. “Vy si dialogy doděláte,” říkala. “Bavilo nás to, zvlášť když se přidali Jiřina Šejbalová a Oldřich Nový,” vzpomínal Jaromír Hanzlík, představitel nápadníka nejmladší dcery. Při natáčení panovala podle pamětníků vůbec skvělá atmosféra, kterou dotvářela třeba věčně nedochvilná Marie Růžičková. Mezi jejími výmluvami nechyběla ani historka o tom, kterak na chodníku “šlápla na hlavu chlapovi, který tam kopal jámu”.

Fan Vavřincová vzpomínala, jak štáb bavil i Pavel Landovský. Ten původně hrál malíře pokojů, protože se ale herec ocitl v nemilosti, musely se již hotové scény přetočit, roli dostal Jaroslav Moučka. Nakonec ale nezůstalo jen u Landovského vynuceného odchodu, autoři byli popotahování třeba za to, že jsou hrdinové málo angažovaní. Poslat malé Raubíře do pionýra ale Vavřincová rozhodně odmítla – když už jejich otec měl odjet na spřátelenou Kubu – a tak seriál po osmi dílech skončil.

Zábava - další články