Vyhledávání
Miroslav Donutil: V sedmdesáti letech už není prostor pro nervozitu. Jen pro zodpovědnost
Herec Miroslav Donutil hraje hlavní roli ve filmu Atlas ptáků, který byl zařazen do hlavní soutěže letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Jaké pocity měl před uvedením premiéry na festivalu? Jak lidé reagují na jeho novou vizáž? A jak vnímal covidovou dobu? To a mnohem více nám prozradil v rozhovoru pro Frekvenci 1.
Miroslav Donutil nejprve promluvil o dojmu ze zahajovacího filmu celého festivalu Zátopek, na který se prý velice těšil. “Film se mi líbil hodně. Já jsem se znal velmi dobře s paní Danou Zátopkovou. S trochou drzosti můžu říct, že jsme se kamarádili. Opět jsem zjistil, že Václav Neužil a Martha Issová jsou skvělí herci a David Ondříček je skvělý režisér.”
Před premiérou filmu Atlas ptáků, kde hraje hlavní roli nervózní nebyl. “Mně bylo v únoru 70 let. To už není prostor pro nervozitu, spíš už jen pro zodpovědnost.” Sám měl možnost vidět film v ne ještě hotové podobě. “Musím říct, že jsme chvíli s panem režisérem seděli po skončení filmu v tichosti, pak jsme si podali ruce, poděkovali si a byl to takový dojemný okamžik,” popisuje Miroslav své dojmy a doufá, že to bude stejně dojemný okamžik i pro diváky.
Film se nedá nikam zařadit. Je to život
Na otázku, zda je to drama, či komedie Miroslav odpověděl: “Je to život. Život, který kolem nás proudí a my ho známe. Někteří více, někteří méně, a ti, co ho znají méně, se můžou poučit o tom, jak život v takovémto prostředí probíhá. Nedá se to definovat jako komedie nebo drama. Je to život.”
V současné době natáčí Miroslav seriál Špunti na cestě, kde hraje zarostlého starého rockera. Této roli musel přizpůsobit i svou vizáž. “Dlouhé vlasy, kratší fousy, chodím s tím po Varech a už se o mě samozřejmě začal zajímat bulvár. Někde dokonce napsali, že děsím svou přítomností ve Varech. Ale mám spoustu pozitivních ohlasů od kolegů a kamarádů, kteří tvrdí, že jsem omládl a vypadám skvěle. Role je role, já na to přistoupil a je mi v té vizáži docela fajn.”
Říká se, že poslední rok a půl měl být pro nás všechny určitým zastavením a zamyšlením se nad sebou samým nebo nad chodem světa. “A je to tak. Nastal neuvěřitelný prostor pro to, aby se člověk zamyslel nad tím, co dosud udělal a co by udělat měl. Já jsem se snažil pomáhat těm, kteří to potřebovali nejvíc. Posílal jsem peníze do dětských domovů a do domovů důchodců.”