Vyhledávání
Zavřít
9. prosince odešel autor kalendářní desky Staroměstského orloje. Kariéru Mánesovi zkomplikovala duševní nemoc
Pražský orloj. (Foto: Profimedia)
9. prosince 1871 se rozloučil se světem jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu Josef Mánes. Turisté z celého světa obdivují dodnes na Staroměstském orloji kalendářní desku, kterou namaloval. Pojďme se blíže podívat na jeho život s podcastem Youradio Talk Ozvěny minulosti.
Skvělá kariéra není všechno
Malíř, ilustrátor, grafik Josef Mánes se narodil 12. května 1820 na Starém Městě. Jeho otcem byl slavný Antonín Mánes, profesor krajinomalby na Pražské malířské akademii. Navíc malování se věnoval i jeho strýc a sourozenci Kvído a Amálie. Když mu bylo 15 let začal studovat Pražskou uměleckou akademii pod vedením profesora Františka Tkadlíka. Další zkušenosti nasbíral při studiích v Mnichově, Drážďanech nebo v Polsku. Už tehdy se projevoval jeho talent a cit pro malířství.
V osobním životě ale nebyl příliš šťatsný. Ve svých mladých letech se zamiloval do dívky, která se jmenovala Františka Šťovíčková. Pracovala jako služka v rodině Mánesu a podle nich nebyla ideální partnerkou pro začínajícího malíře. Když otěhotněla, musel se jí Josef vzdát. Dítě pak vychovávala Amálie, sestra malíře.
Od roku 1854 Mánes pobýval na zámku v Čechách pod Košířem. V průběhu 20 let tady namaloval velké množství obrazů. Patřily mezi ně, jak rodinné portréty, tak oblíbená díla jako Ukolébavka, Líbánky nebo Život na pánském sídle. Zaměřoval se i na lidovou tvorbu, maloval krojované postavy a obecně se víc soustředil na přírodu. Její čistota a krása ho velmi fascinovala. Nacházel v ní obrovskou inspiraci. Během cest po Moravě vytvořil cyklus Moravský rok, který patří mezi nejkrásnější díla Českého výtvarného umění. Kromě přírody obdivoval i krásu místních žen, do kterých se často zamilovával. Podle odborníku je doslova skvostem obraz Josefina. Je z roku 1855 a představuje smyslný portrét dívky s odhalenými ňadry. Stal se malířovým oblíbeným a za jeho života vzbuzoval dohady o tom, kdo je na něm ve skutečnosti zobrazen. Spekulovalo se, že díky jemnému gestu ruky a nádherné bílé pleti by to mohla být spisovatelka Božena Němcová. V 60. letech 19. století dostal za úkol namalovat 12 medailonků pro Staroměstský orloj. 18. srpna 1866 se veřejnost seznámila s kalendářní deskou, která následně sklidila velký úspěch.
Duševní nemoc mu zkomplikovala rozjetou kariéru
Život a práci mu však komplikovala duševní nemoc, která později přerušila další umělcovu tvorbu. Malíř se začal chovat podivně a projevovaly se u něj deprese. Legendy praví, že se často toulal po Praze se svíčkou a nepřítomným pohledem. Ještě než se u něj choroba rozjela naplno, povedlo se mu odcestaovat na studijní cestu do Říma, kterou financoval bohatý mecenáš. Bohužel návštěva italské metropole neskončila dobře, v prvé řadě ho frustrovala neznalost italského jazyka a cítil se značně osamocen. Vše se vyhrotilo, když byl okraden v hotelu, kde přespával. Bez peněžních prostředků pak zoufale bloudil po Římě. Sestra Amálie ho poté našla na schodech legendární fontány Di Trévi. Ani v Praze se pak jeho stav nelepšil. Upadal do stále většího smutku. Pozdější lékařské zprávy hovoří o tom, že se u něj projevovala pokročila forma syfilis.
Zemřel vyčerpaný 9. prosince 1871 na Novém Městě. Pro české výtvarné umění a jeho rodinu to byla velká ztráta. Na jeho pohřeb dorazila i nemanželská dcera Josefina.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.