Vyhledávání
Zavřít
25. května byly překonány tři světové rekordy během hodiny. Owens ze slávy moc neměl
Jesse Owens. (Foto: Profimedia)
Když se řekne jméno atleta Jesseho Owense, asi většině z vás naskočí na mysl jeho první fenomenální představení na olympijských hrách v Mnichově v roce 1936. Tam dosáhl mezinárodní slávy, když na získal celkem čtyři zlaté medaile. A to konkrétně v běhu na 100 metrů, 200 metrů, ve skoku dalekém a jako člen vítězné štafety na 4x100 metrů. Pojďme se na tohoto úspěšného sportovce podívat s podcastem Youradio Talk Ozvěny minulosti.
Owens se narodil v roce 1913 v Alabamě. V časech, které pro afroamerické etnikum nebyly jednoduché. Jeho otec patřil k lidem, kteří se neodvážili bílým lidem pohlednout do očí nebo snad na ně promluvit jako první. Když mu bylo devět let, odstěhovala se rodina na středozápad. Zamířili tak do míst, kde je čekalo vlídnější prostředí a větší šance najít si v průmyslových centrech lépe placenou práci. Rodina se usadila v Clevelandu.
Owens o sobě dal výrazně vědět už o rok před olympiádou. 25. května 1935 dokázal v jediném dni v michiganském Ann Arboru překonat tři světové rekordy. A to v délce, běhu na 220 yardů a 220 yardů překážek. Další světový rekord v běhu na 100 yardů pak dokázal vyrovnat. To všechno stihl za 45 minut a údajně ještě s bolavými zády.
Olympiáda v Berlíně byla splněným snem
Velkým Owensovým snem bylo zúčastnit se olympijských her v Berlíně a vyhrát. Nejenom pro pocit být nejlepší na světě, ale věděl, že na dráze nově postaveného stadionu leží jeho budoucnost. Pokud by neuspěl, čekala by ho po zbytek života práce někde na benzínové pumpě v Ohiu.
Podle výsledku z olympiády se může zdát, že byl Owens neporazitelným sprinterem. Není to ale úplně pravda. Měl o rok mladšího soupeře Eulace Peacocka. Jejich bilance byla vyrovnaná. V deseti závodech, které oba dokončili, si každý připsal po pěti vítězstvích. Experti před Hrami v Berlíně věřili spíše Peacockovi. Měl podle nich lepší start i cíl a tvrdili, že Owens se už nevrátí do formy roku 1935, že už má to nejlepší za sebou. Peacock si ale ke své smůle zranil zadní stehenní sval, neuspěl v olympijské kvalifikaci a do Berlína neletěl.
Sláva není všechno
Owensův návrat z olympiády byl triumfální. Ale atlet ze své slávy nic moc neměl. Přesto, že jeho popularita byla enormní, Owens se nějak extra výhodných reklamních kontraktů nedočkal a opět narazil na tvrdou realitu rasové segregace v USA. Po olympiádě se na krátkou dobu stal profesionálním reprezentantem USA. Ale už koncem roku 1936 odmítl jet na závody do Švédska a raději hledal sponzory a obchodní příležitosti. Za toto jednání byl následně vyloučen z americké asociace profesionálních sportovců. Zásadní obchodní příležitosti však dál nepřicházely.
V roce 1937 nějaký čas objížděl zemi s jazzovou skupinou a byl celebritou během různých sportovních událostí. V roce 1942 díky známému z univerzity získal práci v Detroitu jako personální ředitel Ford Motor Company. Owens byl od třiceti let náruživým kuřákem, vykouřil krabičku denně. V 65 letech byl hospitalizován a byla mu diagnostikována vážná rakovina plic. Zemřel v roce 1980. Stejnou sérii po něm jako jediný atlet dokázal zopakovat až v roce 1984 Carl Lewis.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.