Vyhledávání
Zavřít
24. března zahynuli při závodu v Krkonoších Vrbata a Hanč, který s přihláškou váhal
Mohyla Hanče a Vrbaty. (Foto: Profimedia)
O velikonočních svátcích během lyžařského závodu na hřebenech Krkonoš 24. března 1913 tragicky zahynuli sportovci Václav Vrbata a Bohumil Hanč. Jejich příběhem se inspiroval i režisér snímku Poslední závod Tomáš Hodan. Pojďme se na tento smutný příběh podívat s podcastem Youradio Talk Ozvěny minulosti.
Vyučený zedník a tkadlec Hanč pocházel z Benecka. Byl členem klubu SKI Jilemnice. V prvním desetiletí 20. století se stal nejlepším českým lyžařem. V Krkonoších, na Šumavě i Jizerských horách vyhrával jeden závod za druhým. V Annabergu porazil mezinárodní konkurenci s takovým náskokem, že ho pořadatelé podezřívali ze zkrácení tratě. Protest stáhli poté, co jim Hanč nabídnul, že svůj výkon hned zopakuje.
Hanč s přihláškou na závod v Krkonoších váhal
Na lyžích v zimě trávil veškerý volný čas. Zájemce o lyžování učil jako instruktor. Na závody vyrážel i během tříleté vojny, kdy si na ně bral dovolenou. Právě na závodech se Hanč několikrát střetnul s kolegou Emerichem Rathem. Rodákem z Broumova a pražským Němcem. Emerich v 2. ročníku krkonošského 50 km závodu skončil druhý za Hančem. S ním se rád na lyžích znovu utkal v roce 1913. Tedy při osudovém ročníku běhu na 50 km v Krkonoších. Zajímavé je, že Hanč s přihláškou na tento vrcholný podnik sezóny váhal. Bylo mu 26 let a čekaly ho mistrovské zednické zkoušky.
Jeho žena Slávka dokonce byla v osmém měsíci těhotenství. Jejich první dítě umřelo krátce po narození. Slávka manžela vyzývala, ať se závody skončí a věnuje se domácnosti. Hanč souhlasil a přihlášku nepodal. U dveřích jejich chalupy se záhy objevili zástupci spolku SKI Jilemnice v čele s Janem Bucharem, nepřesvědčili. O to víc zesílili na Hanče svůj tlak, aby přece jen startoval. Jinak by hrozilo, že bez něj Češi v prestižním souboji s Německou konkurencí neuspějí.
Hanč jejich nátlaku podlehl a v neděli 23. března 1914 vyrazil s lyžemi na ramenou z Hrabačova na 21 km túru směr Labská bouda. Odtud měl následujícího dne, tedy na Velikonoční pondělí, vyrazit na svůj životní závod, kterého se účastnili nejlepší běžci. V ten den vládlo Krkonoších teplé počasí, bylo 8 stupňů a závodníci vyrazili na trasu jen spoře oblečení, většinou jen v kalhotách a košilích. Závod odstartoval v sedm hodin ráno. Z původní osmé hodiny byl přesunut kvůli obavám pořadatelů z rychlého tání sněhu. Počasí se ale zhoršilo natolik, že závod musel být zrušen.
Sněhová vichřice dorazila na hřebeny hor v 10:20. Pravděpodobně vidina porážky německých soupeřů stála za tím, že Bohumil Hanč v závodu pokračoval, a to i přes viditelnou nepřízeň počasí. Hanč byl pravděpodobně jediný, kdo nevěděl, že všichni už závod vzdali. Někde v okolí Harrachovských kamenů se Hanč setkal se svým kamarádem Vrbatou, který se vydal z Jilemnice Hanče povzbudit. Ve sněhové vánici půjčil Vrbata lehce oblečenému a podchlazenému Hančovi část oblečení a vydal se pro pomoc. Tento obětavý čin, ho nakonec stál život.
Polomrtvého Hanče našel Emerich Rath. Běžec, který ho objevil v okolí současné památné mohyly na Zlatém návrší. Rath kolabujícího kolegu nesl na zádech dobrých 800 metrů závějemi. Kilometr před Labskou značně vysílen, posadil Hanče zády k větru k tyči a letěl pro pomoc. Kolegové pro něj poté vyrazili se sáněmi. V 15:10 ho záchranná výprava přináší na Labskou boudu. Do úst mu nalili koňak, třeli ho, masírovali, ale už to nebylo nic platné. Divné ale bylo, že měl na sobě čepici a kabát. Došlo jim, že Hanč musel na cestě někoho potkat. Další výprava se vydala pátrat po člověku, který mu ty věci dal. Nešlo o nikoho jiného než jediného diváka závodu Hančova blízkého přítele Václava Vrbatu, který byl mrtvý nalezen na Zlatém návrší. A právě tam připomíná mohyla Hanče a Vrbaty nejznámější neštěstí v Krkonoších. Tato tragédie byla i předlohou pro filmový snímek Poslední závod z roku 2022.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.