Vyhledávání
Zavřít
16. ledna se na protest upálil Jan Palach. Obětoval svůj život za naši svobodu
Jan Palach. (Foto: Profimedia)
Když v srpnu 1968 přijeli do Československa tanky varšavské smlouvy, všimly si toho i některé okolní státy. U příležitosti celostátních dožínek se na varšavském Stadionu Desetiletí zapálí polský účetní a právník Ryszard Siwiec. Stal se tak první živou pochodní, která svým činem vzdoruje okupaci Československa. Jeho následovatelem nebyl nikdo jiný, než Jan Palach. Ten se 16. ledna 1969 u Národního muzea proměnil v pochodeň symbolizující nesouhlas s režimem. O tři dny později zemřel. Jeho síla vzdoru se ale zapsala do dějin. Pojďme si jeho příběh, který se odehrál před 54 lety, připomenout s podcastem Youradia Talk Ozvěny minulosti.
Jan Palach byl dva měsíce na pracovní brigádě v Sovětském svazu. V rámci toho projel i značnou část země. Dostal se i do odlehlejších končin a poznal tak pravou tvář komunismu. Viděl, že lidé se tam bojí slova myslet a vzdali se jakýkoliv forem odporu. Naprosto odlišný pohled na svět Palach poznal ve Francii na vinobraní, kde cítil pravou zápaďáckou svobodu.
Palach v listopadu 1968 definitivně ztratil všechny iluze
Ještě na podzim roku 1968 Palach odmítal radikálnější akce. Změna názoru přišla po ústředním zasedání Komunistické strany Československa v listopadu 1968. Pražské jaro bylo definitivně u konce a do centra pozornosti přišlo nařízení z Moskvy. Okupace nabrala nové obdoby a komunisté ji označili za nezbytnou pomoc. Tehdy mladý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy přišel o veškeré iluze a byl připraven jednat. Nejprve na všeplenárním shromáždění studentů univerzity žádá v dopise předsedu schůze Lubomíra Holečka, aby studenti obsadili rozhlas. Na jeho půdě pak měli vysílat výzvu ke generální stávce. Holeček ale na dopis nereaguje. Palach se tak rozhodl udělat stejný krok, jaký učinil v Polsku Ryszard Siwiec. Ještě předtím sepsal dopis na rozloučenou, kde žádal zrušení cenzury a upozornil na to, že je pochodní číslo jedna a další budou následovat.
Vše se odehrálo 16. ledna 1969 před kašnou pod Národním muzeem. Nejprve si Palach sundal kabát a nožem otevřel lahvičku s nápisem éter. Její obsah nanášel na vatu a potřel si s ní obličej. Zbytek nádoby vypil. Poté otevřel dvě nádoby s benzínem a celý se polil. Škrtl zápalkou a stal se první českou hořící pochodní. Poté přeskočil zábradlí a mezi zaparkovanými automobily běžel k pomníku sv. Václava. Na zem padl poblíž Domu potravin. Náhodní svědci se ho snažili uhasit a přivolaní záchranáři ho ihned odvezli do nemocnice. Na těle měl popáleniny s 85 až 90 %. Nedotčené měl pouze nohy, které chránily kožené boty.
Palach zraněním podlehl 19. ledna. Před svou smrtí několikrát o svém činu promluvil a snažil se opakovat své poselství. Režim ale kolem palachovy smrti šířil konspirační teorie. Jednoduché to neměla ani jeho matka, Libuše Palachová, kterou dlouhou dobu po smrti syna sledovali agenti STB.
Po Palachovi se 25. února 1969 upálil i Jan Zajíc. V Jihlavě tento odkaz následoval 4. dubna 1969 Evžen Plocek. Svobody se Československo dočkalo až v roce 1989. Palachův odkaz k tomu výrazně přispěl. Právě připomínka jeho úmrtí ve stejném roce přerostla v protesty proti režimu, které jsou dnes známé jako Palachův týden.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.