Vyhledávání
Zavřít
Prožila jsem tři životy, říkala Vlasta Chramostová
Ve věku 92 let zemřela 6. října 2019 divadelní a filmová herečka Vlasta Chramostová (na snímku ze 14. května 2018). Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77.
Zasloužilá umělkyně, jíž bylo zakázáno vystupovat, signatářka Charty 77 a disidentka, která předtím podepsala spolupráci s komunistickou Státní bezpečností (StB) - to je jen část paradoxů z nevšedního života herečky Vlasty Chramostové, která v neděli zemřela. Životní příběh filmové a divadelní umělkyně, která by letos 17. listopadu oslavila třiadevadesátiny, v sobě zvláštním způsobem reflektuje vývoj českých dějin druhé poloviny dvacátého století.
“Měla jsem tři životy. Herecký, disidentský a život návratu,” charakterizovala kdysi Chramostová svoji životní pouť. “Všecky byly bohaté a složité. I dlouhé…” Herečka vlastního bytového divadla, později doyenka Národního divadla, se v roce 2015 stala laureátkou Síně slávy první české scény, už v roce 2008 převzala rovněž zvláštní cenu Thálie. Za zásluhy o demokracii a lidská práva jí pak prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Herecký život Chramostové začal v jejím rodném Brně, kde po absolvování konzervatoře nastoupila do tehdejšího Svobodného divadla. Po několika dalších angažmá zakotvila v roce 1950 v pražském Divadle Československé armády (dnes Divadlo na Vinohradech).
Smrt syna
Slibně rozjetou kariéru ovšem ohrozilo manželství s ředitelem brněnského rozhlasu Bohumilem Pavlincem, který po politickém procesu s jeho známým Ottou Šlingem upadl v 50. letech v nemilost. Mnohem tvrdší ranou však byla pro Chramostovou smrt jejich čtyřletého syna, který zemřel při dopravní nehodě v roce 1963.
Na Vinohradech Chramostová ztvárnila řadu výrazných rolí, například Marii Stuartovnu, Annu Kareninu, Roxanu v Cyranovi z Bergeracu nebo kritiky vysoce oceňovanou Hanu Jelkesovou ve hře Noc s leguánem. V roce 1950 debutovala také ve filmu, a to snímkem Past. V následující dekádě mohli Chramostovou diváci vidět ve filmech Až přijde kocour (1963), Bílá paní (1965), Klapzubova jedenáctka (1967) nebo jako Lakmé ve slavném Spalovači mrtvol (1968).
Zákaz vystupování
V roce 1970 odešla Chramostová z Vinohrad do Divadla za branou Otomara Krejči, které však bylo krátce poté zrušeno. V chebském divadle si ještě v roce 1973 zahrála v Matce Kuráži, po níž už ale následoval zákaz veřejného vystupování. Jeho příčinou bylo angažmá Vlasty Chramostové v roce 1968. Při obsazení Československa vojsky “spřátelených zemí” pomáhala druhému manželovi, kameramanovi Stanislavu Milotovi (83), pořizovat záběry okupantů.
Svůj nesouhlas s invazí dala herečka najevo také odchodem z Vinohrad a vystoupením z KSČ. Po zákazu vystupování začal pro Vlastu Chramostovou druhý život – disidentský. Protože se nechtěla divadla vzdát, začala spolu s přáteli organizovat soukromé produkce.
Disent a bytové divadlo
V bytovém divadle vzniklo například představení Všechny krásy světa na počest oblíbeného básníka Jaroslava Seiferta nebo Hra na Mackbetha, Appellplatz či Dávno, dávno již tomu.
V dubnu 1989 byla Chramostová odsouzena k podmíněnému trestu za Prohlášení k Palachovu týdnu. O to překvapivější bylo pak po listopadu 1989 uvedení jejího jména na neoficiálním seznamu spolupracovníků StB. Herečka přiznala, že v 50. letech StB podepsala vázací akt.
“Ďábel mě dostal na pýchu a ješitnost. Spletl mě iluzemi o sobě i o společnosti. Koupil si mě za představu lehčího, úspěšnějšího života, jemuž nebudou napříště kladeny žádné překážky,” popsala ve svých pamětech.
Život návratu
Nové období – život návratu – začal Chramostové po listopadu 1989. Přišla nabídka angažmá v Národním divadle. “Vrátit se pro mě bylo nepopsatelně těžké. Proto jsem půldruhého roku váhala,”řekla.
Stálou členkou činohry “zlaté kapličky” se stala v roce 1991. Objevila se v inscenacích Falkenštejn, Oblak a valčík, Bloudění, Maryša, Lucerna nebo ve své benefici Tři životy. S jevištěm se rozloučila v roce 2010 titulní rolí Babičky v dramatizaci románu Boženy Němcové.
Filmová kamera
V 90. letech se Chramostová vrátila opět k filmu. Za své výkony ve snímcích Je třeba zabít Sekala (1998) a Kuře melancholik (1999) byla nominována na Českého lva. Zahrála si také v televizní inscenaci PF 77, dramatickém příběhu o cti, morálce a důstojnosti, za nějž získala Cenu České filmové a televizní akademie ELSA. Účinkovala rovněž v seriálu Hraběnky (2007) či ve filmu Odcházení (2011), stejně jako v inscenaci této divadelní hry Václava Havla.
Minulý režim prý Chramostové a Milotovi pomohl přežít humor. “Člověk se musí dopracovat k nadhledu nad sebou samým. Nás tehdy držela jedině sranda. Bylo to nutné, protože připustit si řadu věcí bylo velmi bolestné,” řekla herečka. Milota zemřel ve věku 85 let letos v únoru.
- Zdroj: ČSFD
- Ve věku 92 let zemřela 6. října 2019 divadelní a filmová herečka Vlasta Chramostová (na snímku ze 14. května 2018). Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77.
- Herečka Vlasta Chramostová 14. listopadu 2016 v Praze na společenském večeru k jejím devadesátým narozeninám.
