Věra Míšková: Belmondo byl výjimečný tím, že prorazil hranici elegánů. Přišel a ztělesnil to, po čem lidé toužili

Hostem Press klubu Frekvence 1 a Reflexu byla filmová publicistka Věra Mišková, se kterou si povídal Honza Dědek. Důvod je prostý, v aktuálním vydání Reflexu je velký článek o zesnulé francouzské ikoně, herci Jeanu-Paulu Belmondovi.

Věra Mišková je jednou z mála českých novinářek, která se s legendárním hercem potkala. Bylo to na festivalu v roce 2011 na filmovém festivalu v Cannes, kdy on dostal čestnou Zlatou palmu. “Byly nás tam tisíce a on byl jeden. Byl už deset let po hrozné mrtvici, což pro něj muselo být něco strašného. Pro člověka, který žil tak, jak žil a měl tolik energie.Najednou ho to upoutalo na lůžko, nemohl skoro chodit, ale on se z toho ještě dostal a vyhrabal. Poté ještě natočil film Muž a jeho pes,” říká publicistka.

Na festivalu to podle jejích slov bylo neskutečné. “Francouzi jsou blázni. Oni svým oblíbencům vždycky připraví obrovské ovoce. Lidi dovedou stát hodiny před hotelem a čekají, až vyjde nějaká hvězda. Ale co tam tenkrát uspořádali jemu, to se opravdu nezažije,” vzpomíná na jedinečnou atmosféru. Byly tam davy, které šílely ještě hodiny před tím než sám herec přijel. “Pak vystoupil starý, bělovlasý pán v perfektním smokingu s holí, ještě ho podpírala jeho tehdejší přítelkyně. A on vydržel těch 15 minut za toho šíleného davu tam stát a pózovat fotografům.”

Filmová kritička Věra Míšková. (Foto: se souhlasem Věry Míškové)

Jak sama říká, když přišel do sálu, na pódium šel v klidu a rozvážně 15 minut a celou dobu ten ohromný sál tleskal. “Myslím, že tohle zažije málokdo. To byl jejich poklad a národní miláček. On jen skromně poděkoval, odhodil tu svojí hůl a odešel. To byl nesmrtelný zážitek,” vzpomíná na jedinečnou chvíli. Sama dodává, že nikdo by tu v dobu nevěřil, že bude žít dalších deset let.

Měli jsme odejít společně

Pohřeb měl herec v Invalidovně a dorazili i další velikáni francouzského filmu – Alain Delon či Pierre Richard. “Celý svět je viděl, jak tam jdou dva staříci o holi. Když pak Richard řekl, že je to takhle špatně, že měli odejít všichni tři najednou, tak to by člověk musel být velký cynik, aby ho to nedojalo,” komentuje velkolepý pohřeb Belmonda, který prorazil bariéru elegánů a mužů krásných na pohled. Tím se stal výjimečným.

“Po všech krasavcích přišel chlápek s přeraženým nosem, s divným obličejem ve filmu U konce s dechem, kde ztělesnil něco, po čem lidi toužili a ani to nevěděli – touhu po volnosti a svobodě,” přibližuje kritička herce. Jednoduché to ale rozhodně neměl, protože na pařížskou konzervatoř ho sice vzali, ale nikdo nečekal, že bude mít takový úspěch.

Z boxera hercem

Největší zlom ale přišel, když s Phillippem de Brocou natočil ztřeštěné komedie Muž z Ria, Muž z Acapulca a Muž z Honkongu. “Pak přišlo Zvíře a najednou se ukázalo, že tenhle člověk může hrát úplně všechno. Čím větší akce a šílenství, tím líp. Lidi to milují na celém světě,” vysvětluje hercův úspěch. Belmondo by ale jako herec nemusel být vůbec známý. Chtěl se stát profesionálním boxerem, a možná by se tak i stalo, kdyby nedostal tuberkolózu.

Image rebela si nicméně vybudoval až ve filmech. “On byl hrozně hodné dítě. Byl sice energický, rodičům se ale nikdy nebouřil. Všude ale lezl, skákal, měl hrozně energie.” Známé je i to, že Belmondo se nikdy nenechával dublovat a všechny scény hrál sám. I když se těžce zranil, šel do toho znova. “Pro něj by to byla potupa, kdyby se nechal někým zastupovat. Proč by měl někdo skákat lépe, než on?” potvrzuje Míšková známou věc.

Belmondo byl pyšný na to, že všechno dělal sám

Přestože se může zdát, že s Alainem Delonem byli rivalové, nebylo to tak. “Byli tak rozdílní. Nikdo nemohl uvažovat o tom, zda do role Muž z Acapulca obsadí Belmonda nebo Delona. Oni rivalové nebyli, ale naopak celoživotní přátelé. Nijak si nepřekáželi, každý pocházeli z jiného prostředí, a zatímco Delon šel v linii krasavců, tak Belmondo prošlapal cestu těm, kteří přišli po něm.”

Adieu Bébel. pic.twitter.com/tMeBuRaF8D

— Emmanuel Macron (@EmmanuelMacron) September 9, 2021

Slávu a život si milovník žen uměl užít, Nicméně dnešní divák se na jeho komedie může dívat trochu s úsměvem a nadsázkou. “Dneska tvoří akci něco jiného a myslím, že současné publikum už nebude uchváceno z toho, že se někdo z letadla snese na auto. Jsou zvyklí na to, že se pomocí triků dělají krkolomnější kousky,” vysvětluje.

Proto je stále nutné připomínat, že Belmondo všechno dělal sám, nenechal se zastupovat a byl na to hrdý. “Legendou ale zůstane. Ta přezdívka Bebel byla vlastně původně Pepel, což byla filmová postavička ze třicátých let, kterou hrál Jean Gabin. Belmondovi tak říkali na škole, pak se z toho stal Bebel a to mu zůstalo nadosmrti,” uzavírá publicistka Mišková.

Poslechněte si

Zprávy - další články