Vyhledávání
Slaví se Den otců! Jak důležitý pro děti je?
Rodiče jsou v životě dítěte ty nejdůležitější osoby. Rodina dítě vychovává, formuje, vštěpuje mu základní hodnoty a v neposlední řadě buduje v dítěti pocit sebedůvěry a vlastní hodnoty. Ačkoli každý z rodičů sehrává v tomto procesu nezastupitelnou úlohu, tak si mimořádnou pozornost zaslouží vztah otec - dcera. Jeho kvalita dokáže život děvčete a posléze i dospělé ženy ovlivnit víc, než by se mohlo zdát.
Otec: pevný bod v životě dcery
Muž je ve vztahu ke svým dětem v rozdílném postavení než matka. Na rozdíl od ní totiž nemá možnost dítě intenzivně vnímat v průběhu těhotenství a jeho kariéra „otce“ tak začíná až samotným narozením dítěte. Bylo by však chybou myslet si, že tato rodičovská úloha je méně důležitá. Naopak, mnozí psychologové se shodují, že otec je pro správný rozvoj dítěte nepostradatelný.
„Otec má být pro dítě vzorem, nositelem cílů a úloh do života. Měl by tak vytvářet pro dítě model, jak zvítězit sám se sebou prostřednictvím pevné vůle a budovat u dětí disciplínu a sebekritičnost. Otec učí děti uznávat práva ostatních lidí, správně odhadovat svoje možnosti a schopnosti. Takové děti pak spoléhají sami na sebe a věří si,“ komentuje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove, Mária Tóthová Šimčáková.
Otcovství by proto mělo být charakterizované především dobrým vztahem s otcem. Ten znamená společně trávený čas, důvěru dítěte vůči otci a jeho přesvědčení, že se může na rodiče vždy spolehnout. Důležitá je však též autorita otce určujícího hranice, které dítě nemůže překročit. Kombinace výše zmíněných faktorů je základním předpokladem harmonického rozvoje dětské osobnosti.
Otec a dcera
Výroky – „Jaký otec, takový syn“ či „Jaká matka, taká Katka“, jakoby předpovídaly, že dcera dědí vlastnosti po matce a syn naopak po otcovi. Nicméně pravda je trošku jiná, jak uvádí i psycholožka Tóthová- Šimčáková: „Především v pubertě se máma stává osobou, se kterou se dospívající děvče porovnává a z jejího postoje k sobě samé si vytváří i svůj obraz. To však neznamená menší důležitost otce v životě děvčete. Naopak to, jaký si dcera vybuduje v dětství vztah s otcem, ji bude pravděpodobně provázet celý život zejména v partnerské oblasti“.
Zatímco matka slouží jako zdroj identifikace děvčete, otec je jakýmsi zrcadlem, od kterého se dcera učí vztahu k opačnému pohlaví. Prostřednictvím otce si dcera taktéž uvědomuje hodnotu svého ženství a utváří si vnitřní představy o budoucím partnerovi. Pokud je otec pozorný, empatický a spolehlivý, tak je vysoce pravděpodobné, že to samé bude dcera vyžadovat i od ostatních mužů. Naopak pokud se otec chová neuctivě a agresívně, tak může dcera trpět pocity méněcennosti a dokonce považovat takové projevy partnera za normální.
Otec jako zdroj sebedůvěry děvčete
Sebeúcta je jeden ze základních faktorů ovlivňujících naše citové vztahy. Bez pozitivního postoje k sobě samému se jen těžko navazují zdravé vztahy s druhými. Není překvapením, že klíčovou úlohu při budování sebeúcty sehrávají právě rodiče. Jejich láska a absolutní přijetí tvoří základ, na kterém si dítě buduje pocit vlastní hodnoty. V případě děvčete je velmi důležité přijetí právě z otcovy strany. To napomáhá dceři věřit ve vlastní atraktivitu a úspěšné budování sebedůvěry. Jde o jednoduchý princip. Když muž dokáže svoji dceru pochválit, vyzdvihnout její přednosti, tak pravděpodobně z děvčete vyroste žena, která věří ve vlastní schopnosti. Právě na otci tak ve velké míře záleží, jaký vztah bude mít děvče k sobě samé. Je to však náročná úloha, a proto není hanbou poradit se. Jednou z možností je například příručka, či návštěva odborníka.
Co když otec chybí
Co se však stane, když otec svou úlohu neplní anebo v rodině úplně chybí? Jedním ze scénářů jsou pochybnosti děvčete o její schopnosti navázat rodinný život. Často pociťuje vnitřní zlost na otce za to, že jí opustil a zklamání v lásce za jasný důkaz nespolehlivosti všech mužů. Absenci mužského vzoru si však může kompenzovat různými způsoby. Ženy vyrůstající bez otce často začínají s intimním životem dříve, než jejich vrstevnice, případně častěji střídají sexuální partnery. Výjimkou není ani strach vázat se, obavy z opuštění či extrémní nejistota ve vztazích. Nemusí to však platit absolutně. Tak jako tvrdí psycholožka Tóthová- Šimčáková: „Kvalitní mužský vzor v podobě dědečka, strýčka, či jiných blízkých příbuzných, mohou děvčeti nahradit otce při vytváření si obrazu o opačném pohlaví“.