Vyhledávání
Šikana ve školách zůstává, dvě třetiny případů jsou v ZŠ
Ilustrační foto. (Foto: Shutterstock.com)
Šikana ve školách je stále problém, počty telefonátů dětí, které se kvůli ní obrací na Linku bezpečí, se v posledních letech pohybují mezi 1800 a 2300 ročně.
Za posledních devět let vzrostl zejména počet případů, kdy si děti stěžují na šikanu v počítačovém světě. Vyplývá to z údajů Linky bezpečí, které ČTK sdělila její mluvčí Regina Jandová. Podle ministerstva školství se zhruba dvě třetiny případů šikany týkají základních škol, třetina škol středních.
Podle Jandové jsou počty dětí, které kvůli šikaně volají na Linku bezpečí, s drobnými výkyvy meziročně podobné. Ze statistik vyplývá, že v roce 2010 na linku volalo kvůli šikaně 2432 dětí a v následujících pěti letech jejich počet klesal. V roce 2015 řešila linka šikanu 1490krát. Od té doby počet volání kvůli šikaně kolísal zhruba mezi 2300 do 1800. Loni jich bylo 2182, za první letošní čtyři měsíce 702.
Šikana netrápí jen děti, ale i rodiče, kteří se jim snaží pomoct, ale často nevědí, jak. “V rámci Rodičovské linky tvoří téma šikany průměrně deset procent z celkového počtu hovorů. Což je poměrně vysoké číslo vzhledem k tomu, že téma je velmi specifické,” řekla vedoucí Rodičovské linky Kateřina Schmidová.
Děti, které kvůli šikaně volají na Linku bezpečí, jsou nejčastěji ve věku od deseti do 16 let. Podle ministerstva školství se zhruba dvě třetiny případů agresivního chování ke spolužákům týkají základní škol a jedna třetina škol středních.
Linka bezpečí řeší hlavně fyzické napadání, ničení věcí a krádeže, dále verbální šikanu, jako jsou nepříjemné příkazy, manipulace a pomluvy, či izolaci dítěte z kolektivu. “Často jde o kombinaci obojího,” uvedla Lišková. Od roku 2010 podle ní narostl počet případů, kdy se děti na Linku bezpečí obrací kvůli takzvané kyberšikaně, při níž útočníci používají třeba videozáznamy či textové zprávy. Zatímco před deseti lety evidovala Linka bezpečí na toto téma 17 hovorů, v roce 2016 to bylo 106. V posledních třech letech nicméně jejich počet klesl na loňských 86.
Důvody šikany bývají podle Liškové různé a oběti je většinou neznají. “Pokud nějaký uvedou, pak to bývá kvůli rase, handicapu, sexuální orientaci, sociálním podmínkám nebo nemoci,” vyjmenovala. Linka bezpečí podle Liškové v některých případech radí dětem a jejich rodičům obrátit se na policii. Organizace sama s policií ale většinou kvůli šikaně nespolupracuje.
Řešit vztahy ve školách a případy šikany může také školský ombudsman, který spolupracuje s odbornými odděleními ministerstva školství. Tato funkce existuje od roku 2014, nyní ji vykonává zakladatel ankety Zlatý Ámos Ladislav Hrzal. “Například v minulém školním roce obdržel 46 stížností na šikanu. Jde o šikanu nejen mezi žáky, ale také si na šikanu od nadřízených stěžují učitelé. Jedna stížnost byla na šikanu profesora střední školy od studentů,” sdělilo tiskové oddělení ministerstva.
Šikana a bezpečné prostředí na školách obecně se dostaly do centra pozornosti zejména poté, co v únoru 2016 vyšla najevo kauza šikanované učitelky pražské střední průmyslové školy Na Třebešíně. Ministerstvo školství od té doby aktualizovalo doporučení, která se vytváření zdravých vztahů ve školách týkají