Vyhledávání
Zavřít
PŘÍBĚH: Maminka z Havlíčkobrodska pečuje sama o nemocného manžela a tři děti!
Foto: Archiv rodiny
Zhruba rok do rodiny Městeckých z Čachotína u Chotěboře dojíždí Jitka Muzikářová, vedoucí ŠIPKY – sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi při Oblastní charitě Havlíčkův Brod. „Je to můj anděl," říká maminka Kateřina Městecká, které se po nemoci manžela obrátil život vzhůru nohama.
V listopadu roku 2015 se mladá rodina s maminkou Kateřinou, tatínkem Alešem a třemi dcerami přestěhovala z malého bytu v Chotěboři do podkroví rodinného domu v Čachotíně. „I když jsme nestihli všechny stavební úpravy, rozhodli jsme se nastěhovat s tím, že zbytek budeme dodělávat postupně. Těšili jsme se na větší prostory a na zahrádku, která bude pro holky ideální. Jenže šest dní po tom, co jsme změnili adresu, měl manžel tepenné krvácení do mozku,” vyprávěla Kateřina.
Lékaři zjistili, že Aleš trpí vrozenou vadou, o které do té doby neměl tušení. „Jeho stav byl velice vážný, říkali, že se možná už neprobudí,” pokračovala manželka. Podstoupil dvě operace mozku a také operaci kyčlí. Do domácí péče byl propuštěn před loňskými Velikonocemi, v současné době je hospitalizován v nemocnici v Praze na rehabilitačním oddělení. „Nemůže chodit, sám se nikam nedostane, jen leží, takže vyžaduje čtyři a dvacetihodinovou péči. Mluvit může bez problémů, jen trošku zapomíná a zhoršilo se mu periferní vidění. Když je doma, tak se o něj starám sama,” přiblížila Kateřina s tím, že prognóza jeho zdravotního stavu není příliš optimistická. „Říkali nám, že by možná byl za čas schopný sám se dostat na vozík, ale později lékaři přišli na velké zavápnění lokte u jeho levé ruky. Přitom síla v rukou je nutná k tomu, aby se přesunul na vozík. Léčba probíhá, ale jde to pomalu,” povzdychla si.
Kateřina ovšem vnímá, že manžel se uzdravit chce, už kvůli sedmileté, dvouleté a roční dcerce. Zajistit ale normální chod domácnosti není pro ženu na rodičovské dovolené vůbec jednoduché. „S manželovou nemocí přišly nemalé výdaje na úpravy bydlení i léčbu. Jsem strašně ráda, že díky podpoře nadací a dotací máme bezbariérovou koupelnu a plošinu, která manžela vyveze na vozíku až k nám do patra. Předtím to bylo velmi náročné. Když Aleš potřeboval odjet k doktorovi, museli jsme zavolat hasiče. Přijelo auto a asi sedm chlapů, kteří ho snesli dolů do sanitky, a když jsme se vrátili domů, tak zase přijeli a vynesli ho nahoru. To byl velký problém,” podotkla.
Maminka se třemi dětmi si musí měsíčně vystačit s pěti tisíci korunami jakožto rodičovským příspěvkem. Manžel dostává příspěvek na péči a invalidní důchod, jenže tyto peníze pokryjí právě náklady na péči o jeho osobu. „Teď jsme navíc museli sami zainvestovat do nutné úpravy auta. Manžel často jezdí na vyšetření a pro mě bylo velice těžké dostat ho z vozíku do auta. Nainstalovali nám takový jeřábek, který manžela zvedne z vozíku a s mojí pomocí ho do auta usadí. Celé nás to stálo asi 57 tisíc korun. Sama bych to nezaplatila, hodně nám pomohli známí,” zmínila Kateřina.
Vedle toho se samozřejmě musí postarat o děti a o domácnost. Je ale jasné, že musí šetřit, kde to jen jde. „Uvítala bych prakticky jakoukoliv pomoc, ať už finanční, nebo materiální. Když mi někdo daruje například jednorázové podložky na manželovu postel, budu moc ráda. Je ale těžké říct, co konkrétně bychom teď potřebovali, naše poptávka se hodně mění s manželovým aktuálním zdravotním stavem. Pokud by se našel někdo, kdo by nám chtěl pomoci, může zavolat přímo mě a domluvíme se. Moje telefonní číslo je 777 048 666,” uzavřela s díky mladá maminka.