Vyhledávání
Zavřít
Přestaňte si sahat na obličej, radí hygienici. Odborníci ale upozorňují: Je to proti evoluci
Ilustrační foto
V polovině rozhovoru o šíření nového koronaviru se jistý reportér přistihl, jak se prsty dotýká obličeje, aniž by si to vůbec uvědomil. Promnutí oka, poškrábání na nose a nakonec brada opřená v dlani s prsty na ústech v póze, kterou proslavila socha Myslitel od Augusta Rodina. To vše jsou typické dotyky na obličeji, ze kterých mají nyní odborníci na veřejné zdraví husí kůži, napsal list The Washington Post.
To proto, že onen reportér si právě během necelé minuty přejel rukou po všech místech, kudy si infekční onemocnění dýchacích cest – včetně koronaviru – nacházejí cestu do lidského těla. Pokud se nakazíte chorobou COVID-19, kterou nový koronavirus způsobuje, pak do vašeho těla pronikla očima, nosem nebo ústy přes obličejové sliznice.
Touto dobou už nepochybně většina diváků a čtenářů viděla či slyšela rady Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí, mezi nimiž se na předních místech objevuje “nedotýkejte se obličeje”. Je to jedno z nejprostších doporučení, a přesto patří k nejtěžším z hlediska dodržování.
Zvyky se těžko mění
Ale není to tak docela naše chyba. Tyto zvyky si utváříme prakticky celý život. “Je velmi těžké to změnit, protože ani nevíme, že to děláme,” řekl William Sawyer, rodinný lékař ve městě Sharonville v Ohiu, který založil neziskovou organizaci Henry the Hand, jež propaguje hygienu rukou. “Je to zvyk – a zvyky se těžko mění.”
Obzvlášť to platí pro ty, které jsou tak rozšířen jako dotyky tváře. Studie z roku 2015 zjistila, že se dotkneme vlastního obličeje průměrně dvacetkrát z hodinu. A 44 procent těchto dotyků zahrnuje kontakt s očima, nosem nebo ústy.
Jako všechny zvyky i sahání na obličej s časem sílí. Na počátku je svědění nebo podráždění, které se dočasně zmírní, když se poškrábáme. A z této reakce se po nějakém čase stane tik, dodal Sawyer. Při těchto dotycích ale putují celé legie bakterií, které žijí na našich rukou, kam se dostaly z našeho telefonu, klávesnice, kliky u dveří nebo kteréhokoli jiného místa. A dotykem s obličejem mají jako stopaři otevřenou cestu do našeho hrdla, dutin a plic.
Kritická T-zóna
Nedotýkat se obličejových sliznic v oblasti známé jako T-zóna je možná nejdůležitějším krokem, jaký můžete udělat při bránění infekci, uvedl Sawyer. “Jde o chování, které by bylo lepší než jakákoli očkovací látka,” dodal.
“Prostě přestaňte s tímhle jednoduchým chováním. Přestaňte si mnout oči, škrábat se, šťourat v nose, olizovat prsty nebo bezmyšlenkovitě okusovat konec tužky. To je nejúčinnější způsob, jak zabránit pandemii.”
Lidé se podle jeho slov nakazí virem s větší pravděpodobností tak, že se jim zachytí na rukou při kontaktu s kontaminovaným povrchem, a pak se dotknou obličeje, než aby ho vdechli v kapičkách vydechnutých či vykašlaných nakaženým člověkem. “Přenesou ten virus sami na sebe, ne na někoho jiného v druhé části místnosti,” dodal Sawyer.
Nestačí říct, abychom přestali
Ovšem změnit takový zvyk, jako je sahání na obličej, není vůbec jednoduché. “Člověk je stvořený tak, aby si vytvářel zvyky,” řekl profesor psychologie Elliot Berkman z Oregonské univerzity, který studuje zvyky, zlozvyky a lidské chování. “Když se takový zvyk snažíme změnit, plaveme proti proudu evoluční historie.”
Nestačí lidem jednoduše říct, aby přestali, uvedl Berkman. Lidé musí být schopní na svůj zvyk vyzrát – nebo si vytvořit jiný. Jedním ze způsobů je změnit něco ve svém prostředí. Nosit něco na rukou nebo obličeji – nemusí to být rouška, pokud nejste nemocní – co může posloužit jako připomínka, která přeruší zautomatizovaný pohyb.
Pokud se potřebujete poškrábat na obličeji, nejprve si prst obalte papírovým kapesníkem. Snažte se vyhnout dotykům holých rukou – ale nosit rukavice není všelékem, protože i ony mohou přenášet bakterie.