Vyhledávání
Zavřít
Před 25 lety zemřel Karel Kryl: Byl to písničkář, který neznal kompromisy
“Koncert pro všechny slušný lidi” se konal 3. prosince v pražské Sportovní hale. Na sn. po více než dvaceti letech zde vystoupil písničkář Karel Kryl.
Jeho písně vždy provokovaly a dodnes málokoho nechávají lhostejným. Jedni ho berou jako klasika, legendu protestsongů své doby, pro jiné byl věčně nespokojeným kverulantem. Pro většinu svého publika ale písničkář a básník Karel Kryl zůstal věrným své kytaře, písním a slušným lidem. Za léta exilu a zákazu se v tuzemsku stal legendou. Kryl zemřel před 25 lety, 3. března 1994 v Mnichově, pár týdnů před svými padesátinami.
Písně, ke kterým si skládal hudbu a texty, oslovují svojí naléhavou výpovědí stejně silně dnes, jako před půlstoletím, kdy se Krylův pověstný generační song Bratříčku, zavírej vrátka stal symbolem odporu proti okupaci Československa. Svým dvouoktávovým basem Kryl vyzpíval všechno – trpkost duše, bolest i lásku. Z písní Veličenstvo kat, Píseň Neznámého vojína, Morituri te salutant, Král a klaun, Salome nebo Anděl se staly hymny několika generací.
Už od první desky Bratříčku, zavírej vrátka (1969) se Kryl stal, byť trochu nechtěně, “tragédem národa”. V jeho repertoáru však nechyběly ani žertovné písničky plné slovních hříček (Jedůfky), uměl se zasnít, jemně pohladit lyrickou baladou.
Pro mnohé jsou Krylovy písně možná moc patetické, dokonce až depresivní. “Byly jeho život”, přiznávala jeho druhá žena Marlene, bavorská rodačka, která sršatému bouřlivákovi 15 let vytvářela zázemí (vzali se však až v únoru 1991).
V dětství poznal bolševika
Se svým pronikavým viděním příčin a důsledků, ironií i skepsí se Kryl, který se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži, vždycky vymykal a šel “proti srsti”. Pocházel z kulturní rodiny novojičínského tiskaře. Už jako dítě poznal sílu bolševika, když rozbíjeli otcovu tiskárnu (firma Kryl – Scotti), a vyrůstal trochu jinak, než jeho vrstevníci. Byl věřící, i když tvrdil, že by ho asi z každé církve vyhodili. Křesťanské tradice si ale nesmírně vážil a také z ní hodně čerpal ve své tvorbě.
Umělecké vlohy Kryl zpočátku věnoval hlíně, po studiu na keramické škole v Bechyni se tím i chvíli živil. To už byla ale jeho nezbytným doplňkem kytara. Začal vystupovat na malých scénách v Olomouci a v Ostravě, od roku 1966 nahrával v rozhlase, v Praze spolupracoval s divadlem Semafor.
V roce 1968 se Kryl krátce uchytil v televizi jako asistent scény. Stal se populárním v rozhlasové hitparádě Houpačka a vystupoval ve studentských klubech.
Mníšek pod Alpou
Krylovi bylo jasné, že s kvalifikací “Bratříčka” si v nastupující československé normalizaci nezazpívá, a z festivalu v Německu v roce 1969 se už nevrátil. Usadil se v bavorském Mnichově, podle něj Mníšku pod Alpou, studoval dějiny umění a filozofii.
Dvaadvacet let působil jako redaktor Svobodné Evropy. Písničkářskou profesi Kryl nikdy neopustil. Skládal, psal poezii a koncertoval pro krajany po Evropě i v zámoří. Vydal několik knih textů a natočil řadu desek.
Kritika i po “sametu”
Po svém návratu do rodné země v listopadu 1989 (posléze pendloval mezi Českem a Mnichovem) chtěl nejen zpívat. Kryl také nahlas mluvil o tom, co se mu zde nelíbilo, kritizoval “český samet” i jeho představitele.
“Ze dvou šoků se nemohl do smrti vzpamatovat,” tvrdí písničkář Jaroslav Hutka. “Z toho, že se objevil na Václavském náměstí spolu s Karlem Gottem, v podstatě normalizačním umělcem. A také ho mrzelo, že se nikdy nesešel s Václavem Havlem.”
Kryl v koncertování nepřestával, vycházely mu také nové i staré knihy, například sbírky Kníška (1991) a Zbraně pro Erato (1993) či kniha rozhovorů Půlkacíř (1993). Vydával desky, mezi nimi nově Tekuté písky (1992) a Monology (1992). Posmrtně mu vyšly například album Jedůfky s dosud nevydanými písněmi, souborné vydání jeho sbírek nazvané Básně (1997) či politické komentáře Země Lhostejnost (2012).
Síň slávy i Medaile Za zásluhy
Zpěvák zemřel v roce 1994 na infarkt, pohřben je na hřbitově v pražském Břevnově. Velkého ocenění se mu dostalo až po smrti, kdy byl zapsán do Síně slávy ceny Gramy (1995), získal Cenu Františka Kriegla (1995), Medaili Za zásluhy (1995) i Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2014). Rodná Kroměříž věnovala Krylovi expozici, která připomíná jeho písně, ale i milostnou poezii. V roce 2016 byl do kin uveden dokumentární film Bratříček Karel polské režisérky Krystyny Krauzeové, který přibližuje i neznámé události z jeho života.
Dnes je “malý velký” písničkář vzorem pro celou řadu muzikantů. Svůj vztah k němu vyjádřil v písni Malčik písničkář Tomáš Klus, za svého učitele ho považuje i Jaromír Nohavica. Vlastní úpravu Krylových písní prezentoval zpěvák Daniel Landa.
Zdroj: ČTK