Vyhledávání
Petr Koura: Život v protektorátu se změnil hned. Hácha nevěděl, že se nebude vracet od svobodné země
Petr Koura (Zdroj: Frekvence 1)
Hostem Press klubu byl historik Petr Koura, autor knihy Druhý život protektorátu Čechy a Morava nebo odborný poradce u seriálu České století. S Ondřejem Kopou si povídali o tom, jak to v Čechách vypadalo 15. března 1939 a následující dny poté.
15. března si Česká republika připomínala jedno z nejtemnějších výročích české historie. Uplynulo 85 let od okupace českých zemí. „Myslím, že už víme všechno, co se tehdy stalo. Některá svědectví pamětníků nám můžou zůstat utajena, ale v hrubých rysech už to známe.” 15. března 1939 ráno vtrhla německá vojska do zbytku Čech a Moravy, to co neobsadila v roce 1938. Podle Koury se tomu zabránit nedalo. „Uvědomovala si to řada lidí, včetně Edvarda Beneše, který odešel do exilu po podepsání Mnichovské dohody. Beneš nevěděl, kdy k tomu dojde a domníval se, že to bude v horizontu let, než měsíců. Zaskočilo ho, že to bylo tak rychle. Československo ztratilo strategické pevnosti, které byly v pohraničí. Z toho vojenského hlediska byl ten útvar nehajitelný, navíc jsme přišli i o vojenský arzenál.”
To hlavní se ale odehrálo o den dříve – 14. března, kdy Slovensko vyhlásilo samostatnost. „Po Mnichovu začali odstředivé tendence. Slováci si vymohli svojí autonomní vládu a žádali třeba i samostatnou armádu. Požadavky Slováků se stupňovaly; žádali také sněm, do kterého byli volby, kam nebyli vpuštění Židé a Češi a napětí eskalovalo od konce roku 1938. Vyvrcholilo to tím, že pražská vláda odvolala tu slovenskou autonomní vládu. Této situace využilo nacistické Německo, které ty československé vztahy sledovalo s určitou škodolibostí. Adolf Hitler si do Berlína pozval odvolaného Jozefa Tisa, kde ho přivítal jako hlavu státu a řekl mu, že pokud Slováci nevyhlásí samostatnost, tak že nebude bráněno Maďarům, aby si ze Slovenska vzali, co chtěli. Neoznačoval bych to tedy úplně za zradu, bylo to jednání pod nátlakem.” V reakci na to odjel do Berlína 14. března prezident Emil Hácha a začíná to už v tom Berlíně. Hitler se k Háchovi choval velmi vstřícně. To ale končí ve chvíli, kdy je Háchovi oznámeno, že k okupaci tak jako tak dojde.
Česká kolaborace je mýtus
Hácha ale netušil, že se nebude vracet do samostatné země. „Vysvětloval to tak, že měl pocit, že se s Hitlerem dovede nějak domluvit. Stejně to měl i britský premiér Neville Chamberlain, ale bohužel se to nenaplnilo.” Jednání s Háchou ale rozhodně nebyla v rukavičkách, dokonce dostal infarkt. Nakonec 15. března ráno podepsal dokument, že souhlasí s okupací. „Bylo tam, že svěřuje osud českých zemí pod velkoochranu německé říše. Formulováno to bylo dost vágně a ještě tam nebylo slovo protektorát. To se rozhodlo o den později na Pražském hradě. Navíc Hitler zdržel Háchův vlak, aby do Prahy dojel dříve než on,” vysvětluje historik.
Po 1. světové válce byly v Evropě čtyři protektoráty. „Bylo to třeba Grónsko, byla to ale sporná území. Ale takto velká území spravovaná formou protektorátu bylo značně neobvyklé. Nacisté tím chtěli dát najevo, že nás brzy začlení do své říše a tohle je jen přechodný stát. Cílem bylo území poněmčit.” Změna přišla velmi rychle. „Na území českých měst se objevili němečtí vojáci, vlály tu nacistické vlajky, Židé začali být omezováni, došlo k omezení kultury.Zatýkání přišlo už 15. března. Nacisté zatýkali třeba německé emigranty, kteří vystupovali proti Německu a gestapo o nich vědělo a mělo připravené seznamy. A pak přišlo zatýkání dalších skupin,” říká Koura a snaží se vysvětlit i jeden mýtus. „Vždycky, když slyším, že jsme s Německem kolaborovali, tak jsem trochu naštvaný. Český odboj byl poměrně silný a bylo tu hodně osobností, které se do něj zapojilo a které si zaslouží naší úctu.Kolaborace tu byla, ale nebyla tak silná, jak nám někteří publicisté předhazují,” uzavírá historik Petr Koura.