Vyhledávání
Když válka začala, věděli jsme, že v Charkově musíme zůstat, říká reportérská dvojice Darja Stomatová a Ján Schürger
Novinářka Darja Stomatová a kameraman Ján Schürger byli hosty Romany Navarové v Press klubu Frekvence 1. Ti byli přímo v Charkově na Ukrajině a přinášeli reportáže a čerstvé informace přímo z války. Na Ukrajinu se hodlají vrátit. Jaké tam měli zázemí a jak se vypořádávali se strachem?
Oba dva se na Ukrajinu hodlají vrátit
Kde si váleční reportéři dobíjí telefon? Kde spí? Co jí? Na to nám odpověděli Darja Stomatová a Ján Schürger v Press klubu Frekvence 1.Po Ruské invazi na Ukrajině se Darja, reportérka televize Prima stala reportérkou z území okupovaného státu. Její vstupy přebírala americká CNN, takže je viděl celý svět. Jejím parťákem je válečný kameraman Ján, který se dá považovat i za jejího ochránce a strážného anděla. Oba dva jsou rozhodnutí se na Ukrajinu vrátit.“Zatím nemůžeme konkrétně říct, kdy se vrátíme, ale přípravy jsou v plném proudu. Teď už víme, co tam budeme potřebovat. Každá příprava do válečné zóny je důležitá, tedy i ta naše,” říká Darja. Ján ji doplňuje o informaci, že zpravodajství není jenom o tom, že se čeká na nějakou událost a rychle se někam vyjede. “My jsme věděli, že na Ukrajině graduje spor mezi Ruskem a Ukrajinou, takže my jsme se připravovali už tři měsíce před tím. Obvolávali jsme kontakty a zajišťovali jsme si akreditace. Když válka začala, my už byli v Charkově přes týden,” vysvětluje jejich postup Ján.
Rusové se začínají zakopávat
Ačkoliv byli na přicházející válku připraveni, stejně muselo být probuzení do války děsivé. “Probuzení bylo šokující, ráno jsme dostali informaci od redakce, že válka začala. Věděli jsme ale, že v tu chvíli tam musíme zůstat, že je to naše práce,” přiznává reportérka Darja. Navíc prozradila, jaké má momentální informace ohledně aktuální situace v Charkově. “Zrovna dneska jsem si volala se správkyní hotelu, kde jsme byla a oni říkali, že ostřelování je stále, ale relativně se situace klidní. Mám informace i od jiných zdrojů, kteří tvrdí, že se Rusové začali zakopávat. To značí, že předpokládají, že konflikt bude trvat delší dobu, a že jen tak neskončí. Může to také znamenat, že se snaží vytvořit prostor pro vyjednávání,” vysvětluje dvojice válečných reportérů Darja a Ján.
Bylo překvapivé, že Rusové neútočili nejprve na infrastrukturu
Darja Stomatová také vysvětluje, jak v praxi funguje třeba nabíjení telefonů uprostřed trosek a rozbombardovaného města. “Ono by se mohlo někomu zdát, že trosky budov, které jsme během reportáží natáčeli, jsou úplně všude. Tak to úplně není. Vedle trosek zničeného domu stojí barák, ve kterém stále žijí lidé.My jsme si zázemí vytvořili už před válkou v hotelu. Měli jsme štěstí, že tam fungovalo všechno tak, jak mělo. Někdy se stalo, že přestala fungovat elektřina, nebo neměla být na nějakou dobu voda…Fungovat se tam nějakým způsobem dalo a stále dá,” říká reportérka CNN Prima News. “Pro mě jako pro kameramana byla představa dobíjení veškeré techniky noční můra. Ze zkušeností z předešlých válečných reportáží vím, že na infrastrukturu se útočí jako první. Tady v tom případě bylo zajímavé a překvapivé, že se na infrastrukturu alespoň ze začátku neútočilo vůbec. Nicméně díky tomu jsme mohli reportovat živě a vytvářet zcela odlišný způsob reportáží. Diváci mohli přímo s námi živě sledovat a vidět aktuální situaci. Byla to noční můra pro naše editory a techniky, protože nás museli přepnout do živého vysílání během dvou minut, ale zvládli to a diváci to velice ocenili,” doplnil kameraman Ján Schürge.
Novinářská konkurence jde stranou
V jednu chvíli byli v Charkově jediní novináři, kteří byli odkázáni jen sami na sebe a nikdo by jim v případě potřeby nemohl pomoci. “Určitě to byl velký pocit zodpovědnosti. Samozřejmě spolupráce s jinými novináři je také důležitá a my jsme se snažili být v kontaktu alespoň s těmi novináři, kteří byli také na Ukrajině, byť v jiné oblasti. Novinářská konkurence je v takové chvíli zapomenuta,” říká Darja.
Společně také zavzpomínali na situace, kdy měli opravdový strach. “Na takové otázky se nás ptá spousta lidí. Když tam jste, strach samozřejmě máte neustále. Já ale měla takový pocit, že jakmile se zapnula kamera, strach byl pryč. Spoustu věcí se snažím si nepřipouštět, jinak bych nemohla pracovat. Kdybych připustila, že jsem měla strach, už bych se tam pravděpodobně nemohla vrátit,” říká Darja Stomatová.