Eduard Stehlík: Atentát na Heydricha měl původně proběhnout jinak

Dva muži a jedna střepina změnili osud mnoha generací. Řeč je o Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi, kteří provedli 27. května 1942 atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha Protektorátu Čechy a Morava. Právě tento okamžik jsme si v rozhovoru pro Frekvenci 1 připomněli s vojenským historikem a ředitelem Památníku Lidice Eduardem Stehlíkem.

Letos je to 81 let ode dne, kdy Československo zažilo jeden z nejslavnějších hrdinských činů moderní historie. “Je to opravdu věc, která byla přelomová. Mělo to obrovský smysl,” dodal historik. Samotný příběh zná v České republice snad každý. Idea provést operaci Anthropoid přišla ve Velké Británii už v říjnu 1941, kterou Stehlík označil za špičkovou bojovou akci. “Bezesporu naplánování, výběr místa, příprava všeho byla jen na Gabčíkovi a Kubišovi a přiznám se, že ten pocit odpovědnosti, který museli mít, že když se jim to nepovede, tak vlastně zklamou to, co do nich jiní vložili, tak ten musel být šílený,” dodal s tím, že atentátníci zmizeli z místa útoku s tím, že se jim akce nepovedla, protože Heydrich byl na živu až do 4. června, kdy umírá na následky střepin, kterými byl zasažen.

Jak atentát změnil chod v Protektorátu?

Atentát Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na Heydricha podle Stehlíka úplně změnil chod v Protektorátu. “Do atentátu samotného a represálií, které následovaly, jako vyhlazení Lidic, Ležáků, obrovské množství poprav, jsme dosud nespočítali, kolik lidských životů nás Heydrichova smrt stála, protože to nejsou jen tyto dvě vesnice. Snažili jsme se k tomu s kolegy dobrat před řadou let a to číslo stoprocentně převyšuje pět tisíc mrtvých, což je obludné. Na druhou stranu teprve po těch represáliích Velká Británie v srpnu 1942 a potom Francie v září 1942 odvolávají své podpisy pod Mnichovskou dohodou. To znamená, teprve v ten okamžik to vypadá tak, že Československo bude po válce obnovováno v předmnichovských hranicích. Tedy v hranicích z podzimu roku 1938 bez odstoupených pohraničních oblastí. Samozřejmě nikdo tehdy nemohl tušit, že nakonec ta mapa bude vypadat trochu jinak, že si Sovětský svaz vezme Podkarpatskou Rus,” říká historik.

Filmové zpracování není autentické

Na motivy události byl natočen například film Atentát z roku 1964. V něm je podle historika řada věcí úplně jinak. Když Gabčíkovi selhal samopal, Kubiš přiskočí, hodí bombu, která potom exploduje a Heydricha těžce zraní. Což tak původně být nemělo. “Celý výcvik parašutistů a já jsem měl v Londýně dobové materiály z té doby, byl připravený úplně jinak. Atentát měl probíhat tak, že jedna bomba měla být použita na auto, ta ho měla zastavit v místě útoku. Druhá bomba měla být použita dovnitř, aby zabila posádku a muž buď s pistolí nebo se samopalem, který bude v záloze, má práci dodělat v případě, kdyby někdo přežil. Také to odjištění bomby, kterou měl Jan Kubiš, je do té míry pomalé, složité, nemohla být v žádném případě nějakým náhradním řešením,” popsal verzi, kterou mu posvětili i zkušení přátelé z Útvaru rychlého nasazení Policie ČR. Podle historika se Heydrichův automobil objevil v zatáčce nečekaně, schoval se za projíždějící tramvaj a oba parašutisté udělali v daný moment to nejlepší, co mohli, a to že zaútočili současně.

Těla parašutistů budou vyjmuta z hromadného hrobu

Jozef Gabčík a Jan Kubiš spolu s ostatními parašutisty nemají doteď v Praze řádný hrob. Jejich těla leží v hromadném úložišti na Ďáblickém hřbitově. Právě to by se ale letos mělo změnit. Aktuálně se prověřují všechny informace, probíhá rozsáhlý výzkum, aby mohla být těla z hromadného hrobu vyzvednuta.

Poslechněte si celý rozhovor zde:

Eduard Stehlík: Atentát na Heydricha měl obrovský smysl

Zprávy - další články